Nadějné vyhlídky

KAPITOLA ŠESTÁ

Mé rozpoložení kvůli oné drobné krádeži, z níž se mi tak nečekaně dostalo očištění, mě k upřímnému doznání nedohnalo; ale doufám, že se pod tím přece jen skrýval škraloupek dobra.

Pokud se pamatuji, vůči kovářce jsem necítil žádné výčitky svědomí, když ze mne spadl kámen strachu, že mi na to někdo přijde. Ale Joea jsem měl ze srdce rád - v těch mladých letech možná z žádné pádnější příčiny, než že mi to ten milý brach prostě dovoloval - a vůči němu se mé vnitřní já nedalo tak lehce upokojit. Ustavičně mi dotíralo na mysl (zvláště když jsem ho prvně viděl hledat pilník), že bych měl Joeovi říci plnou pravdu. Přesto jsem to neudělal, a to z toho důvodu, že jsem se bál, aby mě nepovažoval za horšího, než jsem, kdybych mu to řekl. Strach, že bych přišel o Joeovu důvěru a že bych napotom sedal večer v koutku u krbu opuštěný a smutně se díval na druha a přítele navždy ztraceného, mi vázal jazyk. Namlouval jsem si až chorobně, že kdyby to Joe věděl, už nikdy bych ho nemohl vidět, jak sedí u krbu a mne si své světlé licousy, abych si nepomyslil, že přemítá o mně. že kdyby to Joe věděl, už nikdy bych nemohl vidět jeho pohled, třeba sebenahodilejší, na maso nebo puding od včerejška, když přišly na dnešní stůl, abych si nepomyslil, že v duchu uvažuje, nebyl-li jsem ve spižírně. že kdyby to Joe věděl a v kterékoli pozdější době našeho společného rodinného života utrousil poznámku, že jeho pivo je vyčichlé nebo kalné, tu by mi moje přesvědčení, že v pivě čichá stopy dehtu, jistě vehnalo krev do tváře. Slovem, byl jsem tuze zbabělý, abych udělal to, o čem jsem věděl, že je správné, stejně jako jsem věděl, že je nesprávné. Neměl jsem do té doby žádný styk se světem a nenapodobil jsem nikoho z četných jeho obyvatel, kteří si počínají stejným způsobem. Jako rozený talent naprosto neučený jsem objevil, jak si mám počínat, docela sám od sebe.

Nebyli jsme ještě daleko od vězeňské lodi, když mě přepadla ospalost, a proto mě Joe vzal opět na záda a nesl mě domů. Musela to pro něho být únavná cesta, poněvadž pan Wopsle byl z vyčerpání v rozmaru tak úžasně špatném, že mít církev "otevřené dveře", byl by p…