Cvrček na krbu

Charles Dickens

59 

Elektronická kniha: Charles Dickens – Cvrček na krbu (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: dickens12 Kategorie: Štítek:

Popis

Charles Dickens: Cvrček na krbu

Anotace

Charles Dickens – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Název originálu

The Cricket on the Hearth

Originál vydán

Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Cvrček na krbu“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Cvrk třetí

Holandské hodiny v koutě odbily desátou, když povozník usedl u svého domácího krbu. Byl tak usoužený žalem, že málem poděsil kukačku, která si odbyla svých deset melodických zakukání co možná nejrychleji, vrhla se zpátky do toho maurského paláce a zaklapla za sebou vrátka, jako by ta nezvyklá podívaná byla příliš drtivá pro její cítění.

Kdyby byl malý sekáč sena vyzbrojen tou nejostřejší kosou a zasáhl každým rozmachem povozníkovo srdce, nemohl by je rozetnout a poranit tak, jak to udělala Punťa.

Bylo to srdce tak plné lásky k ní; tak ovázané a držící pohromadě nesčíslnými vlákny vemlouvajících se vzpomínek, spředenými z každodenního působení jejích mnoha něžných vlastností; srdce, do něhož se ona sama uzamkla tak jemně a tak důvěrně; srdce tak poctivé a vážné ve své pravdě, tak silné v právu a tak slabé v ukřivdění, že se zprvu nemohlo oddat zuřivosti ani pomstychtivosti a mělo místo jenom pro obraz svého zhrouceného idolu.

Jenomže když tak povozník zadumaně seděl u svého krbu, teď studeného a temného, začaly se v něm pozvolna a postupně vzmáhat jiné, a divočejší myšlenky, jako když se v noci vzmáhá vzteklý vítr. Cizinec byl pod jeho zneuctěnou střechou. Tři kroky by stačily ke dveřím jeho komůrky. Jedna rána by ty dveře vyrazila. „Mohl byste spáchat vraždu, dřív než byste se nadál,“ řekl povozníkovi Rumpál. Ale jak by to mohla být vražda, kdyby dopřál tomu padouchovi čas k utkání muže proti muži? Vždyť ten ničema byl přece mladší.

Byla to nevhodná myšlenka, zlý výplod Janovy temné nálady. Byla to vzteklá myšlenka, svádějící ho k nějakému mstivému skutku, který by proměnil veselý dům ve strašidelné místo, kolem něhož by se osamělí poutníci báli v noci projít, kde by bázlivci vídali při matném světle měsíce stíny zápasící ve vytlučených oknech a za bouřlivého počasí slýchali divoké výkřiky.

Cizinec byl přece mladší! Ano, ano; nějaký milenec, jenž si získal její srdce, srdce, které on, Jan, nikdy nerozechvěl. Nějaký její dřívější milenec, na něhož myslela a o němž snila, po němž chřadla touhou, když Jan si ji představoval tak šťastnou po svém boku. Ach, jaká bolest při tom pomyšlení!

Punťa byla zatím nahoře s děťátkem a ukládala je do postýlky. Jak tak povozník seděl zadumaně u krbu, přistoupila teď blízko k němu, bez jeho vědomí – na skřipci svého bolestného neštěstí ztratil smysl pro všechny ostatní zvuky kolem – a přistavila si svou šamrličku k jeho nohám. Uvědomil si to teprve tehdy, když ucítil její ruku na své a všiml si, že mu ona vzhlíží do tváře.

S údivem? Ne. To byl jeho první dojem, a proto se na ni znovu podíval, aby si ten dojem upřesnil. Ne, její pohled nebyl udivený. Byl dychtivý a tázavý, ale ne udivený. Napřed byl poplašený a vážný; pak se proměnil v podivný, divoký a děsivý úsměv, vyjadřující, že pochopila jeho myšlenky; potom v jejím výrazu nebylo nic, viděl jen její ruce sepjaté na čele, skloněnou hlavu a splývající vlasy.

I kdyby v té chvíli vládl schopností Všemohoucího, měl v srdci příliš mnoho mi…