ZÁVODY VE SKOKU
Blešák, luční koník a skokan ( Skokan je v této pohádce dřevěná dětská hračka, u níž se pomocí husí kůstky a smůly dosahuje skákavého pohybu.) se chtěli jednou přesvědčit, kdo z nich doskočí nejvýš. Sezvali na tu podívanou celý svět a ještě všechny, kdo by se rádi na závody podívali; a když se tři soupeři sešli v jedné světnici, byli to vskutku vynikající přeborníci ve skoku.
„Na mou věru, dám svoji dceru tomu, kdo vyskočí nejvýš,“ povídal král. „Vždyť by to byly chudé závody, kdyby se tu mělo skákat jenom pro nic za nic.“
Nejprve přišel na řadu blešák. Měl vskutku nesmírně půvabné vystupování a zdravil kolem dokola na všechny strany. Vždyť měl v sobě krev jemné slečinky a dovedl jednat s lidmi, a to je velice důležité.
Pak se objevil luční koník, mnohem mohutnější. Choval se však zcela příjemně a byl v zelené uniformě, s kterou se už narodil. Kromě toho pak prohlašoval, že má velice starobylé příbuzenstvo v zemi egyptské a že si ho u nás doma nesmírně váží. Sebrali jej rovnou s pole a posadili do tříposchoďového domečku z karet, což byly samé mužské figury, obrácené malovanou stranou dovnitř. A v tom domečku byly dveře i okna, vystřižené právě v těle srdcové dámy. „Já zpívám tak krásně,“ povídal luční koník, „že šestnáct zdejších cvrčků, kteří cvrkají už od malička, a přece ještě nemají domeček z karet, dokázalo zlostí ještě zhubnout, když mě slyšeli!“
Tak tedy oba, blešák i luční koník, náležitě vysvětlili, co jsou zač a myslili si, že si už budou moci vzít princeznu.
Skokan neříkal nic, ale povídalo se o něm, že tím usilovněji přemýšlí, a dvornímu psovi stačilo, aby k němu jenom přičichl, a hned se zaručil, že skokan je z dobré rodiny. Starý královský rádce, který dostal už tři řády, aby mlčel, ujišťoval všechny o tom, že ví o skokanových prorockých schopnostech; stačí se m…
Hans Christian Andersen
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.