Pohádky II

Hans Christian Andersen

74 

Elektronická kniha: Hans Christian Andersen – Pohádky II (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: andersen19 Kategorie:

Popis

E-kniha Hans Christian Andersen: Pohádky II

Anotace

O autorovi

Hans Christian Andersen

[2.4.1805-4.8.1875] Proslulý světový pohádkář Hans Christian Andersen se narodil v Odense na ostrově Fynu v chudé rodině a prakticky do své čtyřicítky byl závislý na podpoře různých mecenášů. Jeho otec byl chudým ševcem a celá jejich rodina žila a spala v jedné malé místnosti.V 11 letech mu zemřel otec, živitel rodiny. Aby ulehčil tíživé situaci, musel mladý Hans zanechat školy a...

Hans Christian Andersen: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Žánr

,

Název originálu
Jazyk originálu

Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Pohádky II“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Na konci moře

Dvě velké lodi byly vyslány k severní točně, aby nalezly v moři hranice zemí a vyzkoušely, jak daleko se lidé mohou dostat. Již rok a den pluly mezi mlhami a krami a jejich osádka zažila mnoho velikých strastí. Pak přišla zima. Slunce zůstávalo dole a předlouhou řadu neděl měla trvat noc. Vše kolem byl jediný kus ledu a v jeho sevření uvízly i lodi. Sníh ležel vysoko, převysoko, a ze sněhu tu také byly zhotovovány domy v podobě úlů. Některé si velikostí nezadaly s našimi kopci, jiné sotva pojaly tři nebo čtyři muže.

Ale tma tam nebyla, severní zář bez ustání svítila červeně a modře – byl to velkolepý ohňostroj. Rovněž sníh svítil, a tak zdejší noc byla jediným dlouhým zářivým soumrakem.

V nejjasnějších hodinách se k lodím dostavovaly tlupy domorodců, na pohled podivných ve svých huňatých kožešinách. Přijížděli na saních vytesaných z ledových bloků, přiváželi ve velkých balících kožešiny, a sněhové domy tak získávaly teplé koberce. Kožešiny se ale nepokládaly jenom na zem, námořníci si z nich zhotovovali lože pod sněhovými závějemi a také se jimi přikrývali, zatímco venku mrzlo, až praštělo. Ba, zima tu byla, jakou u nás neznáme, nemluvě o tom, že u nás byl teprve podzim. Na to často myslívali ti na severu a vzpomínali na sluneční paprsky doma a na červenožluté listí, které visí na stromech.

Hodiny ukazovaly, že se blíží večer, čas spánku, a v jednom ze sněhových domů se dva námořníci již uložili k odpočinku. Mladší měl s sebou nejvzácnější připomínku domova, bibli, kterou mu na cestu dala babička. Každý den mu ležela pod hlavou, a přestože už od dětství věděl, co v ní je, i zde z ní každý večer kus přečetl a jako už tolikrát rovněž dnes mu přišlo na mysl:

„Vezmu-li křídla svá na úsvitě a budu-li bydlit na konci moře, i tam doprovodíš mne a držet mne bude pravice tvá!“

Pod dojmem těchto svatých slov a pln víry v jejich pravdivost zavřel oči. Spánek přišel, ba i sen přišel. Avšak zatímco tělo odpočívalo, duše byla živá. Zalétaly k ní melodie starých drahých známých zpěvů a znělo to tak mile,…

Mohlo by se Vám líbit…