Sněhová královna (hra)

Vypravěč: Byl jednou jeden zlý duch, přímo ďábel, a ten vyčaroval zlé kouzelné zrcadlo.Každý, kdo se do toho zrcadla podíval, byl mnohem ošklivější než ve skutečnosti. Zlý duch měl svou vlastní čarodějnickou školu. Tam se všem žákům zrcadlo líbilo. Jednoho dne se rozhodli, že zlé zrcadlo budou nastavovat nejen lidem na zemi, ale také andělům a Pánubohu na nebesích. Pevně uchopili zrcadlo a vydali se k nebíčku. Pojednou se jim zrcadlo začalo třásti v rukou, vyklouzlo jim a spadlo na zem. Roztříštilo se na tisíce malilinkatých kousků a způsobilo mnoho zklamání. Nepatrné kousíčky zrcadla se dostaly lidem do očí a brýlí, a to potom bylo neštěstí! Každý, kdo se přes střípek zrcadla podíval, viděl druhého špatného, zlého a ošklivého. Malé kousky doletěly i do velkého města, v němž žily dvě malé děti. Jejich rodiny byly chudé, a tak si v truhlících za oknem pěstovaly zeleninu a jeden růžový keř. Chlapeček Kay a holčička Gerda byli velcí kamarádi. Často spolu sedávali pod růžovým keřem a hráli si. Jednoho léta kvetly růže tuze nádherně a děti si na ně složily písničku.

Gerda a Kay (zpívají): My o růžích v údolí víme, tak Ježíška uslyšíme.

Kay: Podívej, ten červený kvítek! A jak voní…

Gerda: Kéž by nám ty růže nikdy nechtěly přestat kvést!

Kay: Au! To mě píchlo u srdce! A teď se mi něco dostalo do oka!

Gerda: Ukaž, pomůžu ti vyndat smítko ven! …Nic tam nevidím!

Kay: Myslím, že už je pryč.

Vypravěč: Ale nebylo. Jeden malý střípek zrcadla se dostal Kayovi do oka, a druhý střípek až do srdce, které se mu mělo brzy změnit na kus ledu.

Kay: Gerdo, proč pláčeš?

Gerda: Vypadáš tak ošklivě!

Kay: Vždyť mi nic n…