Pohádky

Kdo skočí nejvýš

Blešák, luční koník a kozel se chtěli jednou přesvědčit, kdo z nich nejvýše skočí. I pozvali celý svět a každého, kdo se ještě chtěl přijít podívat na tu nádheru a na ty tři znamenité skokany, kteří se tu sešli ve světnici.

„Já dám svou dceru tomu, kdo skočí nejvýš,“ prohlásil král, „neboť by bylo žebrácké, aby ti tři skákali jen tak pro nic!“

Blešák vystoupil první. Měl velice uhlazené způsoby a pozdravil na všechny strany, neboť měl v sobě panskou krev a byl zvyklý stýkat se s lidmi, což je velmi dobré.

Potom přišel koník. Byl ovšem mnohem těžkopádnější, ale přece se dovedl dobře pohybovat a měl na sobě zelený stejnokroj, s kterým se narodil. Kromě toho říkal, že je velmi starého rodu egyptského, který je tam mnohem váženější. Chytili jej na poli a dali ho do domku z karet o třech poschodích, vesměs z karet obrácených malovanou stranou dovnitř. Byly tu dveře i okna, jež byla vyřezána do těl srdcových dam.

„Umím tak zpívat,“ pravil, „že šestnáct domorodých cvrčků, kteří odmalička cvrkali, a přece nedostali domek z karet, se pohněvalo a ještě více zhubenělo, když slyšeli mne!“

Oba, blešák a koník, hovořili pak velmi zevrubně o tom, kdo jsou a jací jsou a že myslí, že by si mohli vzít princeznu za manželku.

Kozel neřekl nic, ale říkalo se o něm, že tím více přemýšlí, a když jej dvorní pes očichal, zaručil se za něj, že kozel je z dobré rodiny. Starý dvorní rada, který dostal tři řády za to, že byl hezky zticha a pokaždé mlčel, ubezpečoval, že ví, že je kozel obdařen věšteckým duchem. Že je na jeho hřbetě vidět, budeme-li mít mírnou, nebo drsnou zi…