Pohádky a povídky II

ŠŇŮRA PEREL

1

Železnice v Dánsku spojuje zatím jenom Kodaň s Korsorem, ale ta dráha je šňůrou perel, jakých má ostatní Evropa celou řadu. Tam se jmenují nejkrásnější perly Paříž, Londýn, Vídeň, Neapol. – Ale přesto leckdo prohlásí, že nikoliv tato velká města jsou jeho nejkrásnější perlou, nýbrž ukáže na maličké nevýznamné místo, kde má svůj domov, kde bydlí jeho drazí. Ba, často je to jenom jeden jediný dvorec, jeden domek, schovaný v zeleném křoví, bod, který se jen mihne kolem, když se po kolejích žene vlak.

Kolikpak perel máme na šňůře z Kodaně do Korsoru? Podíváme se na šest, kterých si většina jistě povšimne, neboť staré vzpomínky a poesie sama obdarují tyto perly takovým leskem, že zasvítí i do naší duše.

Blízko kopce se zámkem Frederika VI. – domovem Oehlenschlägerova dětství – svítí z lesa mezi stromy na jihu jedna z perel, které se říkalo chaloupka Filemona a Baucidy, to znamená domov dvou rozmilých stařečků. Tam bydlil Rahbek se svou ženou Kammou. Tady se pod pohostinnou střechou domku sjížděli všichni významní lidé ducha po jeden lidský věk, jezdívali tam z rušné Kodaně, byl tam pravý domov ducha. A dnes! Neříkejte „ach, jaká změna!“ – ne, ještě to je domov ducha, skleník, v němž žije odumírající rostlina! Poupě, které němá dost sil, aby se rozvilo, přece jen v sobě skrývá lístky květu i budoucí semínka. Slunce ducha svítí do tohoto domova ducha, chráněného před světem, osvěžuje a probouzí k životu. Paprsky okolního světa pronikají očima až do neprozkoumatelných hlubin duše. Pošetilcův domov, obklopený lidskou péčí, je posvátným místem, skleníkem pro hynoucí květinku, která rozkvete, až bude přesazena do boží zahrady. Lidé nejslabšího ducha se teď scházejí v domku, kam kdysi docházeli lidé ducha největšího a nejsilnějšího, kde si sdělovali svoje myšlenky a povznášeli se k výšinám – a ještě nyní se povznáší vzhůru plamen duše v chaloupce Filemona a Baucidy.

Před námi leží Roskilde, město královských hrobů u Hroarova pramene; útlé kostelní věže se tyčí nad nízkým městem a odrážejí se v Isefjordu. Tady si najdeme jenom jediný hrob a podíváme se na něj v záři perel. Nebude to hrob mocné královny severské unie Markéty, to ne. Ten hrob je na hřbitově, kolem jehož bílé zdi těsně letíme. Nad králem varhan a obnovitelem dánské romance, který tu odpočívá, leží nevelký kámen. Melodiemi se staly v naší duši pověsti, které jsme slýchali, v nichž „valily se jasné vlny“ a „bydlil jeden král v Lejre“. Roskilde, město královských hrobek, v tvé perle se podíváme na malý hrob, kde v kameni je vytesána lyra se jménem Weyse.

Teď přijedeme k Sigerstedu…