Otázka sociální IV

162. Diskuse o této krizi

Pod titulem této kapitoly sestavil jsem v letošní Naší době a ve vídeňské Die Zeit sumárně hlavní fakty, ospravedlňující mé rozpoznání, že marxismus stůně skutečnou a chronickou krizí.^[82]

Vývody mé zavdaly podnět k veřejným diskusím doma i v cizině; z několika vážných stran byl mně také písemně vysloven souhlas, i nesouhlas. K vyjasnění situace učiním ještě několik poznámek.

Zajímají mne přirozeně v prvé řadě názory socialistů a speciálně marxistů. Bax se vyslovil prvý v článku v Die Zeit.^[83] Nehledím-li k některým odchylkám v podrobnostech a tu i tam vlastně jen k odchylkám slovním, vidím, že Bax mou diagnózu úplně potvrzuje a akceptuje. Je srozuměn i s tím, že více, než se to posud dělo, dávám důraz na to, že marxismus je pokusem o celkový názor na svět. Právě proto však myslí Bax, že krize v marxismu znamená jen kvašení; marxismus prý je názor světový, jenž se teprve rodí. Bax připouští, že marxisté již pociťují nesprávnost své metody, která všecky obory lidského vědění pokládá za pouhý přívěsek ekonomiky.

Ukázal jsem (srovnej § 26, I shora), jak Bax rozumí Marxovu materialismu historickému; jeho článek ten výklad potvrzuje, a zároveň je z něho patrno, že podle Baxe filozofický základ marxismu, materialismus, je pochybený.

Kautsky (písemně) připouští „skutečnou krizi“ v marxismu, ale prý jen v jednom punktu, třebaže punktu důležitém – ve filozofickém základě. Kautsky připouští, že mezi mladšími marxisty novokantismus dělá veliké pokroky, a to mezi nejlepšími hlavami, a netoliko v Německu, nýbrž také v Itálii a v Rusku.

Po mém soudu je krize v základě filozofickém krizí v celé soustavě. Marx a Engels usilovali právě o celkový a jednotný názor, který se snažili budovat na svém pozitivistickém materialismu. Dal jsem si v této knize práci, aby ta souvislost jednotlivých oborů vědeckých s tímto pochybeným základem filozofickým hodně názorně vynikla.

Avšak krize se neprojevuje jen ve filozofii, nýbrž také v speciálních oborech vědeckých. To mi potvrzuje poslední sjezd německé sociálnědemokratické strany ve Stuttgartě.^[84]

Die Neue Zeit sama připouští, že stuttgartský sjezd dokazuje, že strana v teorii nestojí na výši doby; stěžuje si na teoretickou roztříštěnost valné části strany a na zanedbávání teorie, které nezbytně musí také v praxi vést k tomu, že „se tím všecky praktické úspěchy ocitají v nejistotě“.^[85]

Jestliže se Die Neue Zeit utěšuje tím, že naproti tomu v otázkách praktických byla jednota a jasnost, pokládám to jen za ocukrovanou oplatku pro hořkou pilulku.^[86]

Neběží ovšem jen o sjezd stuttgartský. O to běží, jak právě ukazuji, že v marxismu není jen krize filozofická, nýbrž také vědecká. Otázka ventilovaná Bernsteinem (mizí-li střední stav tak, jak učil Marx) je otázka národohospodářská a sociologická. A proto pravím – krize v marxismu musí být řešena vědecky, a to v oblasti marxismu celé. Pravím vědecky, neboť vyskytují se již chytráci, kteří hledí věc odbýt několika frázemi a komplimenty.^[87]

Proti tomuto chytráckému oportunismu je strana sama sobě dlužna přísně vědeckou revizi v nejvlastnějším zájmu. Strana, to přece vidí každý myslící pozorovatel, je prakticky na každém kroku tradicí omezována. Každá ideologie, pravil Marx, má velikou tradici; to platí také o ideologii Marxově, zvláště i v politice. Musí být odvaha přijmout plně a důsledně politický program Engelsův z roku 1895, a pak není potřeba všech těch chytráctví přechytřelých písmáků a taktiků, kteří postupem doby zruinují stranu každou…