Zlomený meč

A nakonec slovo archeologa

První vydání Štorchovy knížky Zlomený meč vyšlo v roce 1932. Od té doby uplynulo tři čtvrtě století… Zlomený meč i další Štorchovy knížky přivedly mnohé čtenáře do řad archeologů.

Za ta dlouhá léta se přece jen poněkud změnila archeologie a dnes víme více než v době, kdy Zlomený meč vznikal.

Tak tedy několik slov o tom, co je známo o době kolem změny letopočtu, o bouřlivém období, kdy doznívala jedna velká epocha – působení keltských kmenů – a o slovo v dějinách se hlásila doba další, takzvaná římská, kdy politické vedení našich zemí přešlo dočasně na kmeny germánské.

Hned na začátku se rozlučme se Štorchovou představou, že Markomani, Svévové, Marobud a další hlavní hrdinové povídky byli Slované. Neexistují archeologické ani historické důkazy o tomto tvrzení. Kolem změny letopočtu žily v Čechách dvě velké skupiny obyvatelstva: Keltové a Germáni; v pozadí pak na Dunaji římské legie.

Kdo vlastně byli Keltové a jak dlouho žili v našich zemích? To jsou otázky, na něž nám archeologie může dát relativně dobrou odpověď. Keltové jsou první obyvatelé naší vlasti, které známe jejich vlastním jménem. Neznamená to však, že by Čechy a Morava nebyly do té doby osídleny. Naopak. Archeologie může doložit velmi hustou síť sídlišť, hradišť a pohřebišť pravěkých lidí ještě daleko do doby před objevením se Keltů, avšak neznáme jejich jména. Pomáháme si proto názvy jejich nejtypičtějších znaků. Například lid kultury mohylové pochovával své příslušníky pouze pod mohylami; obdobným způsobem vznikl i název lid kultury popelnicových polí. Jiná skupina lidí zhotovovala určitý tvar nádob, který dal celé kultuře jméno: mluvíme o lidu zvoncovitých pohárů, nálevkovitých pohárů, kulovitých amfor. Konečně jsou jednotlivé kultury nazývány podle nalezišť, kde bylo poprvé prozkoumáno bohaté sídliště či pohřebiště. Tak vznikl např. název kultury únětické nebo bylanské.

Historičtí Keltové (tj. Keltové, které známe již ze zpráv starověkých řeckých a římských autorů) jsou na našem území archeologicky zachytitelní (známe jejich hmotnou kulturu: nádoby, zbraně, nástroje, ale i typy obytných stavení, způsob pohřbívání atd.) zhruba od roku 400 př. n. 1. V Čechách žil především kmen Bojů, kteří dali zemi jméno Boiohaemum, Bohemia. Známe poměrně dobře jejich pohřebiště. Bojové pochovávali své zemřelé příslušníky v hlubokých hrobech v natažené poloze. Mrtví byli vybaveni četnými milodary. Téměř všichni muži měli u sebe pádný železný meč v pochvě, železné hroty, kopí a štít. Znamená to tedy, a historické zprávy nám to potvrzují, že keltští mužové byli především vojáky. Vedle hrobů s milodary mužského rázu nacházíme ovšem i hroby patřící ženám a dětem a konečně hroby zcela bez milodarů, které nám dokládají existenci skupiny obyvatelstva chudého, zřejmě poddaného bohatým Keltům. Ženské, ale často i mužské hroby jsou vybaveny četnými šperky, především náramky na rukách a na nohách (tzv. nánožníky), zvláštními typy nákrčníků s pečetítkovitě rozšířenými kon…