Ráno odnesli mrtvolu do hrobu a naházeli na ni některé nebožtíkovi věci - nůž, luk a šípy a také misku se solí a červenou hlinku, aby na dalekou cestu byl dobře vypraven. Pak jeho tělo přikryli březovou kůrou a zasypali. Teprve nyní utichl nářek a kvílení. Mlčky se všichni vrátili domů. Ještě několik nocí Vlaštovice v noci hlasitě naríkala, jak se slušelo po manželově smrti. Ve společnosti příbuzných zpívala písně mrtvých, ale nikdo jiný ze sousedů se už těchto obřadů neúčastnil, nikdo ji v jejím nářku nedoprovázel. A Větřík a ftíčka si už druhý den hráli za osadou a honili ještěrky.
Větrik přivázal loďku k vrbě a nesl matce košík s rybami. Od otcovy smrti velice zvážněl a vykonával všechny práce jako dospělý. Už se těšil, že až ještě trochu povyroste, bude přijat mezi muže svého rodu. Nebál se zkoušky, vždyť ještě zesílí a pak určitě dokáže zvládnout vše, co rodový zvyk předepisoval pro prokázání dospělosti.
Ostatně mezi většími chlapci se téměř o ničem jiném ani nemluvilo, než o tom, jak je kdo ke zkoušce dospělosti přichystán. Také Větřík věděl, že bude muset před shromážděným kmenem ukázat, jak se vyzná v ruční práci, však už také proto stavěl loďku, také zbraně vyrobí a kamenné mlaty nabrousí, že budou sekat jako ty nové, kovové. Poté vykácí kousek lesa a připraví půdu k setí. To bude nejobtížnější část zkoušky. Že jeho obratnost a úspěchy při lovu zvěře a chytání ryb budou uznány, o tom už dnes neměl žádné pochybnosti. Větřík se tedy snažil ze všech sil, aby mezi muže mohl být počítán za několik málo let.
Však toho hodně uměl. Obyčej skládání zkoušky dospělosti povzbuzoval mladé chlapce k přičinlivosti, takže v celém rodu nebyl žádný lenivý nebo nedbalý mladík. Větřík nejraději chytal ryby a Vlaštovice nikdy neměla nouzi o ryby sušené na slunci.
Od jezera k chatrčím nebylo daleko, sotva sto kroků, proto Větňls ani nepomyslel na nějaké nebezpečí a bezstarostně se vracel domů.
„Říčko!“ zavolal na svou sestru, když se přiblížil k rodné chatě. V tom něco zapraskalo a z křoví před první chatrčí vyskočila proti Větříkovi divoká svině, která se sem asi zatoulala z lesa, když byla pochytána její mládata. Chlapec se polekal a hned se dal do takového kriku, že zburcoval celou osadu. Bachyně se obrátila a chtěla utéci, ale Větřík ji zastoupil cestu k lesu, hulákal a tloukl holí do křoví, takže bachyně vběhla doprostřed malé osady. To už se seběhli psi, se štěkotem na ni doráželi, a za nimi muži, kteří zvíře obstoupili a utloukli. Budou hody. Osada v Královské oboře se radovala z nenadálého úlovku. Ještě dnes se kořist připraví. Šedivec pochválil Větříka: „Ten se ani bachyně nelekne. Z toho bude lovec!“
Muži se hned dali do práce. Ženy připravily vodu ve velkých hrncích a Medvědí Zub ukazoval všem svůj krásný bronzový nůž, kterým bachyni rozřízne.
Všechny děti, kde jaké bylo, se seběhly kolem. Vrátily se už i ženy, které byly podojit dobytek na pastvinách. Kožené měchy s mlékem uložily do sklípků zahloubených do země a přikrytých kupou h…
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.