Zástupové

DĚJSTVÍ ČTVRTÉ

Prostorná kaple, nedávno čistě vybílená, za vsi v polích – za frontou. Jest vyvýšena o několik schodů nad úrovni půdy a stojí u křižovatky cest, které se odtud různým směrem rozbíhají. Jest obklopena několika starými rozsochatými lipami; o větve jejich jsou uvázáni za otěže dva osedlaní jízdečtí koně. Pozdní odpoledne jasného zimního dne; krajina zasněžena; před kaplí hoři hranice drv.

Oltář obrácen v psací stůl a přeplněn plány a mapami. Jiný improvisovaný psací stůl, taktéž kypící papíry, a několik polních židli u zdi.

Uvnitř LAZAR, zahloubaný do papírů, činí si poznámky a hovoří občas stručnými větami s MATOUŠEM.

ZÁSTUP – v něm mimo jiné RUSOVLASÝ VENKOVAN, MUŽ ČERNOVLASÝ, ČERNOVOUSÝ, REZAVÝ MUŽ, ZIKA, VASIL, PRVNÍ a DRUHÁ VENKOVSKÁ ŽENA, DRUHÁ MĚSTSKÁ ŽENA, ŠÍLENÁ ŽENA – blíži se ke kapli, zdvihaje pěsti i hole a sochory a laje; neodvažuje se však dovnitř, nýbrž půlkruhem obstupuje kapli.

RUSOVLASÝ VENKOVAN: Ano, oklamal nás, jistě nás oklamal. Nemám ani statku, ani sivé… id nenalévá… Všichni židé se rozutekli, jakoby se do země propadli. A bývalý můj statek vybili a vypálili vojáci. Jen ohořelá hruška-máslovka trčí před ním… věru čagan spíše než strom. Na svého visalce, zdá se, čeká; ale on ukáže směrem do kaple by jím měl býti, braši, ne já.

PRVNÍ VENKOVSKÁ ŽENA: Pravdu máš, chleba nedal, ačkoliv ho slíbil. A u nás v horách den ze dne hůře. Neumírají již jen dětičky, mrou i dospělí; a vylidněny jsou již celé dědiny. Není kam lidí pohřbívat; i zakopávají je – nastojte – do zahrad, do lesů a na rozcestí… je, křesťany, vykoupané předrahou krví Kristovou, jako psy nebo jinou zvěř. Bůh tresci toho, kdo ta soužení na nás přivodil.

VASIL: Na Boha nečekejte… sami se chopte díla a ztrestejte ho. Nač vám dal Bůh rozum a ruce? Ubijte ho jako vzteklého psa… radí vám to váš starý dobrý přítel. Nebo hroznější ještě věci dolehnou na vás. Děti vaše ještě vzbouří proti vám; a syna rozdělí s otcem a dceru s matkou. Belzebub je v něm a zloba jeho nemá mezí. Vyvolal válku, ale nevyhraje jí… uvidíte. Bijeme se již vespolek… jedni proti druhým… a nikdo neví, kde stojí. Jakoby nám všem strhl půdu pod nohama a blínu se nám dal napít: tak se nám hlava točí. A já – řeknu vám to upřímně – starého krále bych raději vítězem viděl než jeho. Byl všelijaký, ale nebyl zlý: dalo se žít pod ním a dobře žít. Pravím to, třeba jsem socialista a revolucionář. Snad bych tak neměl mluvit… ale pravdu především, braši. Pravdu sobě huďme, dobří spolu buďme.

ZIKA: Ne darmo utekl z kláštera; ne darmo odpadl od Boha a církve. Víte, já nejsem věřící, ale tolik musím říci: pořádný kněz nebo mnich jest mně vždycky milejší než takový odřezanec. Jidáš je Jidáš a vždycky hnusný: ať zrazuje církev, krále nebo republiku. A mějte se před ním na pozoru: kdo zradil jiné, proč by nezradil i vás?

VASIL: Ryška mu překážel; proto ho odstřelil, aby měl volnou ruku. Pouze Ryška myslil to s vámi dobře. Ubohý Ryška! Zahynul proto, že mu byl v cestě. On jediný mohl zkoncovat…