Studie o umění a básnících

6

Abys pochopil tuto tvorbu nábožensko-básnickou, její dramatickou povážlivost a její nebezpečí, její ráz po výtce tragický, je nutno, abys položil si vedle ní tvorbu, řekl bych, klasickou, eticky náboženskou a srovnal obojí. Prototypem tvorby klasicky náboženské je mně, jak jsem již řekl, Pascal. Stojí mně svým tvůrčím činem na prahu moderní filozofie náboženské. Pascalovo pojetí víry je nové, osobnostní, životné, ale přece ještě vázané, jak je tomu právě u klasicismu. Víru pojal jako práci, povinnost, mravní napětí, tedy ryze eticky. Náboženství v jeho pojetí přestává být abstraktním úkolem teologie, který rozřeší se dříve nebo později jednou provždy dialektikou, a mění se v příkaz neutuchajícího mravního boje o růst duševní. „Ježíš skonávat bude až do konce světa: nespěme v této době.“ „Pracujme, abychom dobře myslili; toť princip mravnosti“. Víra náboženská je zde povinnost po výtce, povinnost, která nemá pohnutkou ani smyslových, ani rozumových důvodů vnějších, ani užitečnosti, ani autority, ani zvyku, ani módy, jen neporušitelnou bezzájmovost svého napětí. Takto, tímto etickým idealismem víra ovládá život, vykupuje jej z časnosti a jejich nahodilostí, přeměňuje jej v hodnotu, k níž i Bůh sám má povinnost. Taková je životní tvorba náboženská podle Pascala: nebezpečná, nejistá, dramatická – není pochyby; ale vedle moderních vzbouřenců přece ještě klidná a vázaná na hodnoty objektivně.

Oč bouřlivější a temnější je sféra, v níž žijí a tvoří moderní básníci nebo filozofové nábožensky založení, Nietzsche, Dostojevský a mladší generace, Bonus např. nebo Berďajev. Nietzschovi člověk je tvůrcem Boha, Bonusovi jeho spolupracovníkem. Berďajevovi přímo unum necessarium^[4] života duchovního a sám bytostný předpoklad tvorby náboženské je naprostá, absolutní svoboda lidské osobnosti. „Svoboda stojí výše štěstí, výše uspořádání života, výše světa, je vzácnost bezmezná a před ničím nemůže se sklonit, poněvadž jediné nejvyšší je absolutní svoboda.“ Jeho smrtelný nepřítel je pozitivismus, tj. názor, „v němž určuje se lidskému snažení a životu konečná hranice a hranici té připisuje se životnost a životodárnost.“ Zavrhuje „jakékoli hranice lidskému snažení a životu, každou soustavu ohraničeného uspokojení a konečného vítězství.“ „Ve svobodě stýkáme se s jinými světy.“ Pro jeho náboženský názor je rozhodné, abys pochopil nejprve, že není „nic zapovězeného, že není nic vedlejšího ani zbytečného v ovoci ze stromu poznání“. Kde východiskem náboženské tvorby je tato naprostá nesp…