Studie o umění a básnících

10

Charakteristické pro moderní filozofii náboženskou je, že počíná patrněji a patrněji cítit náboženskost jako cosi, v čem vůle životní a zvláště vůle tvůrčí je středem, temným i ohnivým zároveň; jako touhu i potřebu, sen i nutnost, uskutečnit plně a beze zlomků svůj životní nebo tvůrčí čin.

Přihlédneš-li blíže, vidíš, že tyto moderní koncepce náboženské jsou rozštěpeny v pojetí pragmatická a v pojetí tragicko-heroická. A opravdu, poměr k božství je a bude vždycky podstatně dvojího protivného rázu, a protichůdnost ta nalézá a nalezne vždycky svůj odraz a výraz i ve filozofii náboženské: chudí a slabí potřebují a budou potřebovat božství vždycky jako opory a posily, jako něčeho, co sílí a sjednocuje a dává ti teprve plnou vládu nad tvou duší, vybavujíc z ní všecky latentní schopnosti a vlohy a přeměňujíc sny, touhy, možnosti ve skutečnosti a činy; a silní a mocní „potřebují“ a budou „potřebovat“ ho ve smyslu zcela jiném, opačném, jako svého doplňku z pocitu agonálního, jako druha nebo soupeře a vždycky jako spolupracovníka v nejvyšším smyslu slova – v obojím případě je nutností, třebas jevilo se chudým a slabým v druhém případě luxem.

Abych se však netříštil: na náboženských projevech počíná se dnes cítit již a chápat již tento temný spodní proud živototvorný o nejrůznějších formách a odstínech; rozumí se již poněkud, že tato vůle živototvorná je prius a intelekt i cit že jsou jen jejími nástroji, jichž užívá ke své realizaci; počíná se chápat již, že božství není objektivní konstanta, nýbrž výraz znova a znova vytvářený a že všecky formy nebudou nikdy nic víc než výrazy historicky ztuhlé a společensky více méně orientačně potřebné.

A zde je rozhodný bod, v němž stýká se moderní náboženství s moderní poezií. Nová poezie orientována je také cele k vůli živototvorné: touží po tom, aby jí a v ní byl ozdraven, obrozen, zcelen člověk; aby jí ovládl úplně svou duši a dobyl z ní všech jejich možností, v něž ztratil již víru; touží dát člověku nové vyšší jistoty, než jsou pseudoskutečnosti odmocněného stínového života, žitého v logických abstrakcích. A vznikly-li moderní filozofie, jež kritérion pravdy nekladou v konformitu logickou, v souhlas mezi věcí a intelektem, odpovídá jim moderní poezie obdobně prohloubením děje tvůrčího: ne forma ve smyslu my…