Tažení proti smrti

F. X. Šalda

62 

Elektronická kniha: F. X. Šalda – Tažení proti smrti (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: salda09 Kategorie:

Popis

E-kniha F. X. Šalda: Tažení proti smrti

Anotace

O autorovi

F. X. Šalda

[22.12.1867-4.4.1937] Český literární kritik, prozaik, básník a vědec František Xaver Šalda se narodil roku 1867 v Liberci, ale vyrůstal v Praze. V Praze také maturoval na akademickém gymnáziu a poté studoval práva, ta ale nedokončil. Věnoval se literární tvorbě a od začátku devadesátých let působil jako kritik. Vytvořil z kritiky do jeho doby používané jen občas, samostatný literární útvar. Psal výtvarná...

F. X. Šalda: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

, ,

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Tažení proti smrti“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

JEDNÁNÍ DRUHÉ

Prostorná lékařská laboratoř dra Obergeista v podkroví domu pí. Plískalové v Dejvicích. Vypadá jako malířský atelier, jenže i všecky stěny jsou ze skla, nejen střecha, která jest pohyblivá: možno ji vytáhnouti do výše nebo spustiti mechanismem pák a kladek. Ve zdech i ve střeše jsou nad to rázná okénka, která možno snadno otevřít a jimiž pronikají pak přímo paprsky slunečné i hvězdné.

Jest dopoledne, laboratoř zalita jásavým jarním sluncem, které ji prostupuje celou a nadnáší: jest to, jakoby skleněná loď plula do oblak. Všude jakési veliké roury, jakoby dalekohledné, ale složené z různých barevných skel a mosaze, cínu, železa, mědi, stříbra; mají za účel zachycovati slunečné paprsky a rozkládati je určitým způsobem. Několik stolků, na nich mikroskopy s bakteriovými kulturami. Dále thermostat neboli množírna, krychlovitá skříň o dvojitých stěnách, v níž se pěstují kultury bakteriové. Uvnitř ní přihrádky se zkumavkami, vloženými do nakloněných čtyřhranných mís; na jejím povrchu teploměr. Sem tam, blízko podlahy, statistické tabulky a diagramy. Na jednom stolku denníková kniha, t. zv. protokol, do níž zapisuje dr. Obergeist svá pozorování. Prostřed atelieru vyvýšené prázdné lůžko – jen sklo a kov – obstavené také některými nástroji v hlavách i patách; v patách zejména nástroj asi půl druhého metru dlouhý jako strojní puška, na třínožce postavený, míří přímo do hlav lože. Toto lůžko jest postaveno na skleněných nohách ve zvláštním nízkém tubu vodou vyplněném. Podlaha posypána pískem. Dále jest v atelieru ještě nejnutnější nábytek, neboť dr. Obergeist zde bydlí i spí: prostá železná postel, takové též umývadlo, šatník.

Poněvadž dr. Obergeist nedovolil postavit ani jediné masivní zdi, vchází se do atelieru padákovitými dveřmi, v podlaze umíštěnými; host vynoří se, jakoby přicházel z podzemí.

DR. OBERGEIST prochází se v hluboké myšlenky ponořen, oděn v bílý lékařský plášť, po své laboratoři, čechraje si kozí bradku a mumlaje něco.

(Klepá se na padákovité dveře.)

DR. OBERGEIST (přeslechne první zaklepání. Klepe se důrazněji): Volno!

DR. HOUŽVIČKA (zřejmě útočně naladěn): Dobrý den! Proklaté hnízdo! To se člověk udýchá a zašpiní, než se sem dostane!

DR. OBERGEIST: Věda není nic zábavného, milý hochu, žádá si obětí. Před vítězství položili bohové pot… to věděli již Řekové. A greenhorn jest od toho, aby si brousil trochu své všetečné rohy a učil se umění, obětovati se vědě. Trochu sebezapření, mladý muži!

DR. HOUŽVIČKA: Tu písničku slyším stále; už mne omrzela. (Rozhlíží se po laboratoři.) Jak to pokračuje? Budete brzy hotov? Dělejte, ke všem rohatým. Táhne se to nějak jako povidla… ta vaše věda.

DR. OBERGEIST: Taková syntesa jako je moje… víš, to není maličkost. Ještě něco vázne. Tady s tím lůžkem. Podle své theorie musím isolovat lože nemocného co nejvíce od země, od všech jejích vlivů. Vydat je co nejvíce světlu slunečnému i hvězdnému, ovšem upravenému metodou dra Obergeista, a více ještě: efluviím etherným. Můj ideál by …