Tažení proti smrti

JEDNÁNÍ TŘETÍ

V městečku podkrkonošském na letním bytě dra Obergeista. Vpravo úpravný přízemní domek z červených cihel, za okny květiny v květináčích, prostřed zavřené dveře; divák vidí jen jeho podélný profil. Před ním dřevěná lávka. Střed a levou část scény tvoří záhony květinové, trávníky, keře, stromy štěpné i plané, zvláště několik krásných lip. Na levo dřevěný plot zahrádky; v něm dvířka, jimiž se vchází ze silnice. Těsně před korunami lip jakési lešení na kozách, asi ve výši prvního patra domovního; vedou k němu z jedné strany dřevěné schody dosti ledabylé, zřejmé na rychlo zbité. Na tomto lešení obdélníkového tvaru, zvící asi prostředního pokoje, prosté železné lože, z slaměné židle, noční stolek. Na loži DR. VĚŽNÍK v bílém prádle, přikryt lehkou přikrývkou. Vedle něho na židli sedí a plete punčochu BARBORA KOVÁČKOVÁ. Na zadní užší stěně tohoto lešení přiděláno prkno, jakého se užívá k odrazu při skoku do vody; vznáší se nad řekou, která obtéká částečně zahradu. Šum vody slyšeti po celý III. akt.

Jest o 5. hodině výjimečné krásného odpoledne na konci září, slunce se chýlí k západu a osvětluje šikmými paprsky scenu.

DR. OBERGEIST (vyšel z domu na pravo a zahleděl se na lešení): Jak je?

KOVÁČKOVÁ: Před chviličkou usnul. Ale ňák se mně to nelíbí.

DR. OBERGEIST: Tak pojďte trochu dolů, když usnul.

KOVÁČKOVÁ (sejde a usedne vedle dra Obergeista na lavičku): Leží na jedny straně, na bolesti si naříká, suše kašle, je rozpálený. A pořád fantasiruje. O samejch ženskejch.

DR. OBERGEIST: Jmenuje je jmény?

KOVÁČKOVÁ: Menuje. Ani jim to hned říc‘ nemůžu. Tak ňák jako Eee… Evža… Hedva a Jiřina. Pořád se mu to míchá a mate. A vědi, že mne to mrzí. Vědi, když tak na něj koukám, že bych ho mohla mít ráda?

DR. OBERGEIST: Ale jděte, jděte! To je k smíchu. Dáváte mu každé dvě hodiny ten ledový náčinek na levou stranu, tam, kam jsem vám ukázal?

KOVÁČKOVÁ: To jako umšlok? Dávám.

DR. OBERGEIST: A ten lék taky?

KOVÁČKOVÁ: Meducinu taky. Vědi, pane doktor, voni jsou moc učenej pán, nezazlívají mi to, ale já bych ho nenechávala furt na luftě. Dyť se celej nastudí. Člověk přeci už letitej. To nejní jako dvacítiletej.

DR. OBERGEIST: Láry, fáry. Není žádného nastuzení.

KOVÁČKOVÁ: Tak, voni tomu dali. A z čeho sou ty šecky nemoce: souchotě a suchý loupání a kajhustn a zapálení plic a regma?

DR. OBERGEIST: Z konstituce a ze špatné životosprávy.

KOVÁČKOVÁ: To jako že nechoději lidi ke správě boží?

DR. OBERGEIST: Ale ne. Že moc jedí a pijí a samé škodlivé věci: moc masa a piva a vína a kořalky, černou kávu a silný čaj s rumem. Že moc kouří. Otravují se různými jedy.

KOVÁČKOVÁ: Ale daji pokoj. Voni se něco mejleji. To se všecko chytí z cukluftu. Já, jak si chvilku někde sednu, kde to táhne… hned to mám v těle. A musím do postele, pod duchnu… a lipový te do sebe hodně horky. Vypodt se. Jinač bych to vodstonala.

DR. OBERGEIST: A kde se tedy nastudil dr. Věžník?

KOVÁČKOVÁ: A to voni nevědi? Voni nevědi, že se pobláznil, pánbůh mi hříchy vodpust, z…