Studie z české literatury

8.

Zakladatelem moderní krásné prózy české jest žena, Božena Němcová, starší přítelkyně Karoliny Světlé. Co jest před ní nebo zároveň s ní – Jan z Hvězdy, Tyl, Chocholoušek –, náleží literární historii, ale ne literárnímu umění a životu. Božena Němcová byla z těch sladkých erotických duší, které nedovedou proti životu roztrpčit ani nejhorší jeho ústrky. Měla ve značné míře goethovskou „Lust zu fabulieren“ a nepřátelé pomlouvali ji, že i svůj život lehkomyslně improvisovala. Ale byla to bytost vznětlivá a otevřená, která se ráda poddávala prvnímu kouzlu; přijímala ráda odevšad dojmy, ráda kypěla, vřela a sdílně přetékala. Od pošetilostí jest bezpečen jen filistr, a Němcová nenáviděla filistrů jako pravé dítě Mus. A ostatně ty své pošetilosti, byly-li jaké, zaplatila tak krvavě… A pak: znala zpaměti celou Heinovu Knihu písní…

Nadání Boženy Němcové mělo své meze, ale poněvadž jich skoro nikdy nepřekročila, zdá se, že jich vůbec nebylo: tak odvděčují se bohové těm, kdož jich umějí ctíti. Od zámezí chránilo ji méně estetické uvědomění než přirozený jemný ženský takt a neumlčený instinkt dobře a čistě organisovaného člověka. Její duše byla tak sladká a silná, tak zabydlená dobrými duchy, že jí nepoškodilo skoro nic z pošetilostí doby: dovedla odolat lákání geniálnických přátel kritických, kteří chtěli ji mermomocí zahnat na ideovou a programovou dráhu George Sandové. A dnes jsme jí za její zdravý smysl vděční. Zachovala se nám tím, kým dovedla být tak úplně a dokonale: milou, teplou, srdečnou fabulistkou na realistickém podkladě, lahodným vypravovatelským hlasem, který dovedl vlíti melodii i do fakt velmi střízlivých, tichým a líbezným okem, jemuž otevíraly věci své hlubiny, jako kalichy květinové otevírají se slunečnému paprsku. Dovedla zachovat sobě i nám své tvárné síly, svou názorovou naivnost: nepokřivila a neznásilnila si jich programy a tezemi, rozumováním a deklamacemi. Díky jí za to! Tato žena, která neteoretisovala, měla víc uměleckého intelektu než muži rádci: měla nejdůležitější druh intelektu, intelekt sebezáchranný a sebezachovávací.

Mocnější rozlet, větší sílu patosu než Němcová měla Karolina Světlá; ale dary tyto byly jí do jakéhosi stupně dary danajskými. Její velikolepé intence zůstaly do jisté míry intencemi: dílo její, tvárné síly jeho, nedovedly je proměnit v tělo a krev. Její ženy bývají často kněžkami idejí, bojovnicemi a inspirátorkami mužů, ale tím propadají schematičnosti a programovosti nevyvážené stavbou, plánem a ekonomií díla pravidlem roztříštěného a nedosti prokresleného a prokomponovaného. Hloubavému, skeptickému i přísnému duchu Karoliny Světlé nedržel rovnováhu duch organisující a tvořivý, duch naivní intuice. Její pohnutá a neklidná díla působí nejednou dojmem programově chladným a mlhavým.

Obdoba těchto úloh opakuje se v přítomné době v obráceném pořádku mezi Růženou Svobodovou a Vikovou-Kunětickou. Starší – Viková-Kunětická – hraje a rozvíjí úlohu opuštěnou Světlou, mladší – R…