Konec vše napraví / Konec dobrý, všechno dobré

Scéna druhá

Roussillon. – Před hraběcím palácem.

(Vystoupí ŠAŠEK a PAROLLES za ním.)

PAROLLES: Milý monsieur Lavache, dejte urozenému pánu Lafeuovi tento list. Znával jste mne, pane, lépe, dokud jsem byl v důvěrnějším poměru s lepším šatem; ale teď, pane, jsem zmařen rozmarností Štěstěny a páchnu trochu nemile od její velké nemilosti.

ŠAŠEK: Věru nemilost Fortuny je tuze ohavná, když páchne tak silně, jak povídáš. Ode dneška nejím žádných ryb usmažených na jejím másle. Prosím tě, jdi mi z větru.

PAROLLES: Ne, není potřeba, abyste si držel nos, pane; mluvil jsem pouze metaforou.

ŠAŠEK: Inu, pane, když vaše metafora smrdí, ucpávám si nos; a tak před metaforou kohokoliv. Prosím tě, dále ode mne.

PAROLLES: Odevzdejte mi ten list, prosím vás, pane.

ŠAŠEK: Fu! – dále ode mne! Papír z klozetu Štěstěny dávat šlechtici! Hle, zde přichází sám.

(Vystoupí LAFEU.)

Tady je macek Štěstěny, pane, či spíše její kočka – ale civetka nikoli –, která spadla do bahnitého rybníka její nemilosti, a jak povídá, celá se v blátě urousala. Dělejte, pane, s tím kaprem, co vám libo, neboť vypadá jako nuzácký, zchátralý, svého bídáctví si vědomý, pošetilý, daremný chlap. Lituji jeho neštěstí v svém vlastním úsměvnějším osudu a přenechávám jej Vaší Urozenosti. (Odejde.)

PAROLLES: Milostpane, jsem člověk, kterého Štěstěna krutě poškrabala.

LAFEU: A co chcete, abych při tom dělal já? Teď je příliš pozdě ostříhat jí nehty. V …