Boje o zítřek

Tvůrčí činy

Jedna z drobných úvah Hebbelových má karakteristický název: Jak se má k sobě v básníku síla a poznání? Síla a poznání nebo přesněji: vůle a vědění jsou dva prvky, které spolupracují na každé umělecké tvorbě, a dovedeš-li promyslit jejich vztah a zvážit jejich poměr v konkretním případě, získal jsi bezpečné kriterion pro hodnotu uměleckého díla.

Poznání jest statický živel; předpoklad tvorby a v tomto smyslu ovšem i její prius i cosi záporného, co musí být překonáno, přetvořeno, povzneseno do vyšší sféry a roztaveno a přelito tvůrčí vůlí. Poznání váže umělce se zemí, se životem, s povšechným lidstvím; vůle vymyká jej z nich a nese jej přímo v nesmrtelnost. Umělec jako kterýkoli člověk musil poznat tisíceré vztahy životní a věcné poznáním historickým a pojmovým; umělec jest člověk více méně vzdělaný, člověk více méně vědní, filosofický a historický jako každý druhý. Ale ovšem toto vzdělání jest mu jen tolik, co tíha letci; cosi, co překonává; cosi, od čeho se odráží ve svém skoku do nesmrtelnosti.

Poznání jest různého druhu a způsobu a má nejrůznější stupně a odstíny, od čiré zápornosti a všeobecnosti až k poznání zcela jedinečnému a intuitivnému, k poznání právě a výlučně uměleckému.

Jsou díla také pokládaná za umělecká, která jsou skoro cele vyplněna poznáním a to poznáním nejnižším: látkovým, pojmovým, historickým, vědním. Představ si na př. špatného romanopisce historického, který chce napsati román z vojny třicetileté. Prostuduje tedy vědním způsobem dobu, poučí se o dějích válečných a diplomatických, o formách a způsobech tehdejšího života soukromého i veřejného; z knih nebo z archivů, z literatury tištěné nebo z listů a pamětí opatří si řadu positivných poznatků, které ex post spojí jakým takým dějstvem, jakou takou fabulí, zcela šablonovitou a všeobecnou: nalepí je ex post na jakési dějové lešení nebo na dějovou kostru. Jest jasno, že v tomto případě není možno mluviti o díle uměleckém nebo básnickém. Jest tu jen beletristická popularisace poznatků historických; taková práce může míti svou cenu naukovou, jsou-li tu zpracovány poznatky nové nebo jinak cenné, ale nemá ceny básnické a umělecké. Nebo někdo jiný studuje dlouho duševní, mravní, náboženský život lidový určitého rázovitého kmene, kraje nebo jiného útvaru národopisného. Získal takto řadu poznatků z hmotného i duchového bytu toho kterého lidu nebo lidového útvaru, které by měl urovnati, utříditi, usoustavniti a vytěžiti v studii národopisné, lidopisné, sociologické, kulturně historické nebo jak jinak ji chceš nazvati; ale našemu autorovi napadne podati je v beletristickém mediu, stmeliti své analytické poznatky a zkušenosti jakýmsi dějem, vypravováním, figurami v jaký taký vnějškový celek beletristický. Ani to není dílo básnické; i to jest jen dílo didaktické nebo naukové, snad zajímavé a cenné dílo naukové, ale ve formě venkoncem libovolné, zrůdné a nerudné, cvikýřské a tedy umělecky bezformové a nevýrazné: bez vnitřní nutnosti a logiky tvárné.

Zde všude jes…