Proč jsem tak krásně hrála Bruchův koncert

Byla jsem tehdy vyjevená sextánka s vlasy ostříhanými na „pudla“ a s neodbytnou myšlenkou na nějakého kluka, protože všecky holky ve třídě už chodily na rande a já jsem ještě ani nedostala od kluka pusu. Protože jsme byly dívčí škola, nenašlo se tolik příležitostí, a tak jsme vymetly kdejaký ples. Renáta, vždycky vyfintěná a elegantní s maminčinými šperky, hrála prim, ale ostatní holky se jí dokázaly aspoň trochu vyrovnat, i když nebyly z tak nóbl rodin. Byly bezvadně přizpůsobivé a v pánské společnosti dovedly konverzovat skoro tak jako Renáta. Já, nehledě k tomu, že jsem byla odjakživa dost málomluvná, neměla jsem zdaleka tak působivý zjev a oblečení, takže jsem vlastně ani žádného kluka nemohla mít.

Šly jsme zase na jeden z mnoha plesů. Tentokrát do Reprezenťáku, kde to nebylo tak výhodné, protože se tam nedalo lézt na půdu a do různých chodeb líbat se s klukama jako na Slovanském ostrově, ale to mně ostatně mohlo být jedno. Moje máma pro plesy a takové věci neměla vůbec pochopení a s bídou mi ušila jedny plesové šaty, které na mně visely zplihle a nedržely fazónu, protože to byla mizerná látka, co z ní byly ušité, ani se mnou nechodila jako garde, a tak jsem vždycky šla v doprovodu Renátiny maminky a její brácha mě odvedl na tramvaj, když se šlo domů.

Pamatuji se, jak mi na tomhle plese někdo šlápl vzadu na šaty a utrhl mi v pase půl sukně a jak mi to moje náhradní gardedáma sešívala a špendlila narychlo na záchodě.

Vždycky, když jsem šla někam do společnosti, snila jsem o tom, jak nabalím nějakého kluka a jak o tom budu vyprávět holkám, až mě políbí. Strašně jsem chtěla být zamilovaná a bláznit a ječet o přestávkách jako všecky ostatní a chlubit se, že „padla“ nebo „padly“. To se tak mezi námi říkalo o pusách. Byla jsem už zamilovaná kolikrát, do kantorů a některých mužů, kteří se pohybovali v okolí školy, ale jenom na dálku, a taky do Renátina bratra, který nás všecky vždycky povinně provedl, a já jsem si p…