Nebe, peklo, ráj

Zdena Salivarová

59 

Elektronická kniha: Zdena Salivarová – Nebe, peklo, ráj (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: salivarova02 Kategorie:

Popis

Zdena Salivarová: Nebe, peklo, ráj

Anotace

Zdena Salivarová – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Nebe, peklo, ráj“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

S tetou se něco stalo. Seděla za stolem u nás v kuchyni, tváře jako červánky, polykala aspiriny a sypaly se z ní novinky jedna za druhou.

„Von je tady profesor na tý jazykový škole, moc milej člověk, mluví trochu česky a jak se umí chovat, Ančo, to je nebe a dudy ve srovnání s našema chlapcema. Takovej…“ zjihla, „takovej jako nonšalantní a přitom, já nevím, jak bych to řekla.“

„No jen to řekni,“ zahučela babička, „cizokrajný zvíře importovaný ze Západu.“

„Michel ale, babi, neni žádnej kapitalista,“ pravila teta varovně. „Von je člen KSF. Buď ujištěná, že bych Mášu nedala nějakýmu jen kvůli tomu, že je cizinec.“

„Na proletáře moc nevypadá.“

„No, chudej neni, to ne. Jeho rodiče, voni maji v Marseji velkoobchod s vínem. Takovej menší…“ podívala se nejistě na babičku, „a nějaký ty vinice.“

Vzala jsem babičce z ruky fotku. Byl na ní ten s knírkem, co jsem ho viděla s Mášou v bijáku.

„Náhodou je docela hezkej,“ řekla jsem.

„Máša je do něj úplně bez sebe. A von do ní, co vám mám povídat, úplně na ní visí. A jak jim to dohromady sluší.“

„Myslíš, Vilmičko, že jí dají povolení vdát se do ciziny?“ Matka si naladila hlas do starostlivosti. Taky to s tetou uměla pěkně válet.

„Proč by jí neměli dát povolení? Politicky je to přece naprosto nezávadný. Proč by jí měli proboha v dnešní době zakazovat, aby si vzala komunistu? I když je Francouz.“

„Anebo Francouze, i když je komunista,“ poznamenala babička. Teta ji neslyšela. Z babičky dnes humor jenom sršel. Začala jsem se smát a maminka mě zpražila pohledem.

„Když naši chlapci holt nemají to vychování, tak to ji budeš muset dát tomu komoušovi v rukavičkách,“ pokračovala babička. Vždycky byla nejvtipnější, když se zlobila. „Tudle je to v novinách. Československo podepsalo s Francií obchodně-kulturní dohodu. Vztahy se uvolňujou. Vyvezeme jim kroje a tanečky, dostaneme syrečky. Francouzský. Ty míň smrděj.“ Teď se zlobila opravdu. Byla děsně konzervativní a všechno viděla a soudila z třídního hlediska, jak říkala, a byla svému hledisku věrná za každých okolností. A okolnost, že si její vnučka má vzít buržousta a ještě komunistu, byla pro babičku neúnosně silný tabák.

„Teto, to by se Máša odstěhovala do Francie?“

„Asi že jo,“ vzdychla teta jakoby ustaraně, jako by chtěla, aby jí tuhle starost každý záviděl. „Jednou ten den přijít musí, kdy nás Máša opustí.“

„A co tam bude dělat? Študovat?“

„Michel chce mít děti, to víš, se študiem asi bude konec. Marná sláva, když se děvče vdá…“ vytáhla kapesník a utřela si špičku nosu. „Možná, že pude učit zase jinam a Máša bude muset s ním, to holt jinak nejde, i kdyby měla chudák jít do Ameriky.“

„Ubožátko moje zlatý,“ řekla babička.

„Ale bude jezdit domů na návštěvu. To jsem si vymínila. Časem se podívám i já za nima. Když tam Máša bude legálně…“

„Čekají tě starosti, Vilmičko, já ti je nezávidím,“ pokývala babička hlavou a tvářila se smrtelně vážně.

Ten melouch, co mi pan Frejka nabídl, jsem vzala. Aspoň bude nějaké povyražení. Nebyla jsem sice nijak zaž…