Výstřely u Cyrana

(6)

Vjezd do Carondeletu zabočoval dolů do přítmí a sychravého vzduchu. Od bíle omítnutých stěn se hrozivě odrážely tmavé obrysy zaparkovaných aut a tvrdý třpyt osaměle blikající žárovky v malé kanceláři dodával garáži vzhled márnice.

Vyšel z ní velký černoch v zamazané kombinéze, mnul si oči a vzápětí se mu tvář rozšířila v široký radostný úsměv. "Dobrej večír, pane Malvern. Vy ste dneska nějak čilej!"

"Když prší, šijou se mnou všichni čerti. Hádám, že tu má kára není." "Ne, není, pane Malvern. Už sem to tady všecko utřel, ale vaše tu není."

"Půjčil jsem ji jednomu kamarádovi." odvětil Malvern bezvýrazně. "Asi ji naboural..."

Hodil černochovi půldolar a vyšel nahoru do postranní ulice. Zamířil k zadní části hotelu a zabočil do úzké uličky, jejíž jednu stranu tvořila zadní fronta Carondeletu. Naproti stály dva dřevěné domy a čtyřpodlažní cihlová budova. Na kouli z mléčného skla nad vchodem byl nápis ,Hotel Blaine'.

Malvern vystoupil po třech betonových schodech a stiskl kliku. Dveře byly zamčené. Skleněnou tabulí nahlédl do malého, zšeřelého a prázdného vestibulu. Vytáhl dva paklíče; druhý trochu pohnul zámkem. Prudce k sobě dveře přitáhl a zkusil znovu první paklíč. Jím se mu podařilo odstrčit západku natolik zpátky, aby se volně zasazené dveře daly lehce otevřít.

Malvern vešel a pohlédl na prázdný pult s nápisem "Recepce" vedle zvonku. Na stěně visel podlouhlý regál s prázdnými očíslovanými schránkami. Malvern zašel za pult a z poličky pod vrchní deskou vytáhl v kůži vázanou knihu hostů. Na třetí stránce od konce našel chlapeckou rukou naškrábaný zápis "Tony Acosta" a jinou rukou napsané číslo pokoje.

Odložil knihu hostů, prošel kolem zdviže a vystoupil nahoru do čtvrtého poschodí. Na chodbě panovalo hluboké ticho. Z lampy u stropu se linulo slabé světlo. Škvírami kolem větracího okénka nad předposledními dveřmi na levé straně prosvítala zář. Tyhle dveře hledal – 411. Malvern natáhl ruku, aby zaklepal, pak ji stáhl zpátky a dveří se nedotkl.

Klika byla silně potřísněna něčím, co vypadalo jako krev. Malvern pohlédl dolů a na špinavém prahu přede dveřmi, těsně za okrajem běhounu, spatřil tolik krve, že tvořila téměř kaluž. Najednou jako by měl ruku v rukavici úplně lepkavou. Stáhl rukavici, chvíli nehnul prsty, téměř pařátovitě zaťatými, pak jí zvolna zatřepal. V očích měl ostrý bolestný třpyt.

Z kapsy vytáhl kapesník, omotal si jím ruku a pomalu stiskl kliku. Dveře nebyly zamčené. Vešel.

Od prahu přehlédl pokoj a téměř neslyšně zašeptal: "Tony... ach, Tony."

Pak za sebou zavřel dveře a rukou stále omotanou kapesníkem otočil klíčem v zámku. Místnost ozařovalo světlo z koule, zavěšené uprostřed stropu na třech mosazných řetězech. Dopadalo na ustlano…