Výstřely u Cyrana

(7)

Pod dveřmi čísla 914 se táhla tenká nitka světla. Malvern tiše zaklepal, a zatímco čekal, rozhlédl se na obě strany a prsty v rukavicích tiše přejížděl po výplni dveří. Čekal dlouho. Nakonec se za dveřmi ozval unavený hlas: "Ano? Kdo je to?"

"Ted Malvern, andílku. Musím s vámi mluvit. Čistě obchodně, nebojte se."

Cvakl zámek a dveře se otevřely. Malvern hleděl do znavené bílé tváře a tmavých očí, šedých jako břidlice, nikoli už fialově modrých. Pod nimi byly černé skvrny, jako by si do kůže vetřela maskaru. Dívka křečovitě svírala štíhlou silnou rukou okraj dveří.

"Vy," řekla vysíleně. "Ovšem, kdo jiný. Ano... Prosím, ale napřed se musím vysprchovat. Páchnu po policajtech."

"Čtvrt hodiny?" nadhodil Malvern lhostejně, ale oči jí upíral pevně do obličeje.

Pomalu pokrčila rameny, pak přikývla. Dveře prudce zaklaply, jako by na něho vyskočily. Vrátil se k sobě, odložil klobouk a plášť, nalil si do sklenice whisky a zašel do koupelny, aby do ní z malého kohoutku nad umývadlem přidal ledovou vodu. Zvolna upíjel a vyhlížel z okna na široký tmavý bulvár. Tu a tam projel okolo vůz, dva paprsky bílého světla, nikam nemířícího a odnikud nevyvěrajícího.

Dopil, svlékl se donaha a šel se vysprchovat. Pak si vzal čisté prádlo a jiný oblek, doplnil plochou láhev, strčil ji do náprsní kapsy, z kufru vytáhl automatickou pistoli s krátkou hlavní, chvíli ji podržel na dlani a upřeně na ni hleděl. Pak ji vrátil do kufru, zapálil si cigaretu a celou ji vykouřil. Potom si vzal suchý klobouk a tvídový svrchník a vrátil se k číslu 914. Dveře byly málem podezřele pootevřené. Lehce zaklepal, vklouzl dovnitř, zavřel dveře, vešel do obýváku a před sebou uviděl Jean Adrianovou.

Seděla na pohovce, vypadala vydrhnutě a svěže, na sobě měla volné, švestkově modré domácí pyžamo a čínský župánek. Přes spánek jí padal pramen vlhkých vlasů. Jemné, pravidelné rysy obličeje byly čisté jako kamej, jak tomu bývá u velmi mladých lidí, zmožených únavou.

"Sklenku?" zeptal se Malvern.

"Bodla by," rozpřáhla bezmocně paže.

Malvern vzal sklenice, namíchal whisky a ledovou vodu a přinesl je k pohovce. "Targa si tam nechávají?"

Sklonila bradu o tři milimetry a upřeně hleděla do sklenice. "Zase vypěnil a málem prorazil dva poldy zdí. Úplně ho zbožňujou."

"Musí se toho o policajtech ještě moc naučit." usoudil Malvern. "Ráno na něho bude čekat smečka fotografů. V duchu už vidím báječné titulky: ,Známý boxer rychlejší než pistolník. Duke Targo odstřelil gangsterského zabijáka!' "

Dívka usrkávala ze sklenice. "Jsem utahaná," řekla. "A necítím nohy. Povězte mi, proč se do toho pletete."

"Beze všeho." Otevřel pouzdro na cigarety a přidržel jí je pod bradou. Zatápala v něm, a než našla cigaretu, vyzval ji: "Zapalte si a pak mi povězte, proč jste ho zastřelila."

Jean Adrianová si vložila cigaretu mezi rty, naklonila hlavu k zápalce, vtáhla kouř a zvrátila hlavu. Do očí se jí pomalu vracela barva a lehký úsměv zaoblil křivku pevně sevřených rtů. Neodpověděla.

Malvern ji chvíli …