Případ naruby

14

Upustil jsem Los Angeles a vjel jsem na autostrádu, která nyní objíždí Oceanside. Měl jsem čas na přemýšlení.

Ze San Onofre do Oceanside to bylo dvacet osm kilometrů po šestiproudé dálnici, pokropené občas vraky havarovaných a opuštěných vozů, vržených proti vysokému náspu, kde rezivějí, než budou odvlečeny pryč. A tak jsem začal uvažovat, proč se vracím zpět do Esmeraldy. Celý případ byl vzhůru nohama a stejně to nebyl můj případ. Obyčejně k soukromému detektivovi přichází klient, který chce za málo peněz moc informací. Ty se seženou nebo taky ne, to záleží na okolnostech. A stejné je to s vaším honorářem. Ale jednou za čas získáme informace a ještě spoustu jiných věcí, včetně příběhu o mrtvole na balkóně, která tam neleží, když se na ni jdete podívat. Zdravý rozum říká jdi domů, zapomeň na to, žádné peníze to nevynese. Zdravý rozum promlouvá vždy příliš pozdě. Zdravý rozum je ten chlápek, co vám říká, že jste si měl dát minulý týden vyměnit brzdové obložení, než jste si tenhle týden naboural předek vozu. Zdravý rozum je ten záložník z pondělního rána, který by to fotbalové utkání byl mohl vyhrát, kdyby v mužstvu byl nastoupil. Ale nikdy v něm nehraje. Je tam nahoře na tribuně s čutorou v kapse. Zdravý rozum je ten mužík v šedém obleku, který nikdy neudělá chybu v součtu. Ale ty peníze, které sčítá, patří vždy někomu jinému.

Na odbočce jsem začal sjíždět dolů kaňonem a dojel k Rancho Descansado. Jack a Lucille tam byli na svých obvyklých místech. Položil jsem kufr a opř…