Španělská krev

(8)

Newton Street mezi Třetí a Čtvrtou ulicí byla uličkou levných konfekčních obchodů, zastaváren, arkád s hracími automaty a podezřelých hotýlků, před nimiž postávali muži s vyhýbavýma očima a utrušovali poznámky přes cigarety, aniž hýbali rty. Uprostřed bloku visel do ulice dřevěný nápis hlásající STOLLŮV KULEČNÍKOVÝ SÁL. Od konce chodníku k němu vedlo dolů schodiště. Delaguerra zvolna sestupoval.

V přední části sálu bylo šero. Stoly byly přikryté, tága trčela přísně seřazena na stojanech. Ale úplně vzadu bylo světlo, tvrdé bílé světlo, od něhož se temně odrážel chumáč hlav a ramen. Ozýval se odtud hluk, spory, sázení. Delaguerra zamířil k světlu.

Najednou, jakoby na znamení, halas ustal a ticho přerušilo ostré třesknutí koulí, tupé nárazy na mantinely a závěrečný třesk karambolu. Nato halas vzplál znovu.

Delaguerra se zastavil vedle stolu se zeleným suknem, vytáhl z náprsní tašky desetidolarovou bankovku a z malé přihrádky vyndal pogumovaný štítek. Na něj napsal: "Kde je Joe?", nalepil ho na bankovku a přeložil ji na čtvrtinu. Pak přešel k okraji hloučku a protlačil se jím až blízko ke kulečníkovému stolu.

Vytáhlý bledý muž s netečným obličejem a hnědými vlasy rozdělenými úhlednou pěšinkou křídoval tágo a studoval situaci na stole. Naklonil se a roztáhl silné bílé prsty. Kruh sázejících rázem ztichl. Vytáhlý muž šťouchl lehce do koule a ta se odrazila od tří mantinelů.

Růžolící muž na vysoké stoličce prohlásil: "Čtyřicet pro Chilla. Náskok osm."

Vytáhlý muž si znovu nakřídoval tágo a lhostejně se rozhlédl. Pohledem sklouzl po Delaguerrovi, aniž pohnul brvou. Delaguerra k němu přistoupil blíž a řekl: "Sázíte na sebe, Maxi? Pětku na to, že vám to teď nevyjde!"

Vytáhlý muž přikývl. "Beru."

Delaguerra položil složenou bankovku na okraj kulečníku. Mladík v pruhované košili po ní sáhl. Max Chill ho téměř nepozorovaně odstrčil, zastrčil bankovku do kapsy u vesty, lhostejně prohodil: "Sázím pětku," a sklonil se k dalšímu šťouchu. Byl to čistý cikcak přes celý stůl, dokonale přesný. Ozval se hlučný potlesk. Vytáhlý muž podal tágo pomocníkovi v pruhované košili a řekl: "Přestávka. Musím si odskočit."

Vzdálil se do stínu a prošel dveřmi označenými PÁNI. Delaguerra si zapálil cigaretu a rozhlédl se po obvyklé newtonstreetské sebrance. Chillův soupeř, další vytáhlý bledý netečný muž, stál vedle markéra a mluvil s ním, aniž se na něho díval. Blízko nich stál osaměle a přezíravě nápadně pohledný Filipínec v elegantním hnědém obleku a kouřil čokoládově hnědou cigaretu.

Max Chill se vrátil ke kulečníku, sáhl po tágu a nakřídoval je. Sáhl do kapsy u vesty, lenivě prohodil: "Dlužím vám pětku, kamaráde," a podal složenou bankovku Delaguerrovi. Udělal tři karamboly za sebou, téměř bez přerušení. …