Španělská krev

(13)

Marcus zarazil vůz a obdivně se zazubil na velký dům, stíněný stromy. "Hezké hnízdečko," poznamenal. "Taky bych tu klidně nějaký čas pobyl!"

Delaguerra pomalu vystoupil z vozu, jako by byl ztuhlý a velmi unavený. Byl prostovlasý a slamák držel pod paží. Levou stranu hlavy měl částeně vyholenou a vyholenou část se stehy mu přikrýval tlustý obvaz z gázy. Zpod obvazu mu směšně vyčuhoval pramínek černých vlasů. Řekl: "Jo, jenže já tu nepobudu, trumbero. Počkej na mě."

Vykročil po kamenném chodníčku, vinoucím se přes palouk. V ranním slunci vrhaly stromy na trávník dlouhé stíny. Dům byl velmi tichý, žaluzie byly stažené a na mosazné klice visel tmavý věnec. Delaguerra nezamířil ke dveřím. Odbočil na další pěšinu, vedoucí pod okny, a prošel kolem boční části domu, před níž byly záhony s mečíky.

Vzadu bylo víc stromů, víc trávy, víc květin, víc slunce i víc stínu. Byl tam rybníček s lekníny a v něm velká kamenná ropucha. Za ním stál před železným stolkem s vykachlíčkovanou deskou půlkruh zahradních křesel. V jednom z nich seděla Belle Marrová.

Měla na sobě černobílé šaty, volné a nenápadné, a na kaštanových vlasech slaměný klobouk se širokou krempou. Seděla velmi klidně a hleděla přes trávník do dáli. Na bledém obličeji se nápadně odráželo nalíčení.

Zvolna otočila hlavu, smutně se usmála a ukázala na křeslo vedle sebe. Delaguerra si nesedl. Vytáhl zpod paže slamák, cvrnkl do krempy a řekl: "Případ je uzavřen. Ještě se jím ovšem bude zabývat koroner, dojde k dalšímu vyšetřování, k výhružkám, spousta lidí si bude pouštět pusu na špacír, aby z toho měla reklamu, a podobně. Noviny to budou nějaký čas rozmazávat, ale ve skutečnosti, pokud jde o spisy, je případ uzavřen. Můžeš už na to pomalu zapomínat."

Belle na něho živě pohlédla, rozevřela bledě modré oči, pak je od něho odvrátila a zase hleděla přes trávník do dáli.

"Bolí tě ta hlava moc, Same?" zeptala se účastně.

Delaguerra odpověděl: "Ne. Už je to dobré... Chci ti říct, že Stella La Motte zastřelila Masterse – a zastřelila Donnyho. Aage zastřelil ji. A já jsem zastřelil Aagea. Všichni jsou mrtví, kolem dokolečka. A nikdo se už asi nedozví, jak přišel o život Imlay, hádám. Podle mého na tom ovšem dneska nezáleží."

Belle Marrová klidně řekla, aniž k němu vzhlédla: "Jak jsi jenom poznal, že to byl tam ve srubu Imlay? Noviny přece psaly..." Odmlčela se a prudce se zachvěla.

Nehnutě civěl na klobouk, který držel v ruce. "Nevěděl jsem to. Usoudil jsem, že Donnyho zastřelila žena. Byla to jenom intuice, že ten mrtvý u jezera je Imlay. Hodil se na něho jeho popis."

"Jak jsi věděl, že Donnyho zabila žena?"

V tichém, téměř šeptavém hlase se jí chvěl neklid.

"Prostě jsem to věděl."

Poodešel několik kroků a zastavil se s pohledem upřeným na stromy. Pomalu se obrátil, vrátil se a zase se postavil vedle křesla. Obličej mě ztrhaný únavou. "Prožili jsme krásné časy – všichni tři. Ty a Donny a já. Život se zřejmě dopouští na lidech hrozných věcí. To, co nám život přinesl dobrého, to všechno …