Španělská krev

(12)

Světlo se mu vrátilo před oči jako rudá mlha. Pronikavá, palčivá bolest mu bičovala levou stranu hlavy a celý obličej a zavrtávala se mu do zubů. Jak nepatrně pohnul jazykem, ucítil, že je horký a napuchlý. Pokusil se pohnout rukama. Byly daleko od něho a vůbec to nebyly ruce.

Potom otevřel oči a rudá mlha se rozpustila a před sebou viděl obličej. Byl tlustý a měl hladké modré tváře a ve šklebících se ústech se silnými rty trčel doutník s lesklou páskou. Obličej se uchichtl. Delaguerra zavřel oči a bolest ho zaplavila, stáhla do hlubin. Omdlel.

Minuly vteřiny, možná roky. Opět před sebou viděl ten obličej. Uslyšel zastřený hlas. "Sakra, už ho tu zase máme. Ten chlapec má ale tuhý život!"

Obličej se přiblížil, konec doutníku jasně rudě zazářil. Pak ho kouř přiměl k sípavému, dusivému kašli. Levá strana hlavy jako by se mu chtěla rozskočit. Ucítil, jak mu po lícní kosti stéká čerstvá krev, šimrá ho na kůži a sklouzává dál po zatvrdlé zaschlé krvi, která se mu již spekla na tváři.

"Tohle ho snad konečně naučí," prohlásil zastřený hlas.

Další hlas s nepatrným irským přízvukem k tomu dodal cosi přátelského, obscénního. Velký obličej se prudce otočil za hlasem a opovržlivě zavrčel.

Delaguerra se tentokrát probral úplně. Viděl pokoj zcela jasně a viděl v něm čtyři lidi. Velký obličej patřil Velkému Johnu Mastersovi.

Hubená blondýnka seděla schoulená na konci pohovky a civěla na podlahu s omámeným výrazem, paže strnulé podél těla, ruce zahrabané pod polštáři.

Dave Aage opíral dlouhé hubené tělo o zeď vedle okna se záclonami. Na klínovitém obličeji měl znuděný výraz. Na druhém konci pohovky seděl pod lampou s roztřepaným stínidlem policejní ředitel Drew. Světlo mu stříbřilo vlasy, modré oči měl velmi jasné, velmi pozorné.

Masters držel v ruce lesklý revolver. Delaguerra na něj mrkl a začal vstávat. Do prsou se mu zabořila tvrdá ruka a srazila ho nazpátek. Zavalila ho vlna nevolnosti. Zastřený hlas na něho houkl: "Počkat, čmuchale. Už jste si užil legrace. Teďka jsme na řadě my."

Delaguerra si olízl rty. "Dejte mi trochu vody," řekl.

Dave Aage se odlepil od zdi a vyšel klenutým vchodem z jídelny. Vrátil se a přiložil Delaguerrovi k ústům sklenici. Delaguerra se napil.

Masters řekl: "Líbí se nám vaše kuráž, poldíku. Jenže ji nepoužíváte tam, kde byste měl. Jste zřejmě chlápek, který si nedá říct. To je moc zlé. Tím jste vyřízený. Jasný?"

Blondýnka otočila hlavu a upřela na Delaguerru kalný pohled. Pak ho odvrátila. Aage se vrátil ke zdi. Drew si začal hladit rychlými nervózními prsty tvář, jako by se mu z Delaguerrovy zkrvavené hlavy rozbolel vlastní obličej.

Delaguerra pomalu řekl: "Jestli mě odprásknete, budete viset jen o něco výš, Mastersi. Břídil, co má chvíli úspěch, zůstává stejně břídilem. Dal jste zatím úplně zbytečně zabít dva muže. Přitom vlastně ani nevíte, co se snažíte zatušovat."

Velký muž vztekle zaklel, švihl lesklým revolverem vzhůru a zase ho pomalu, se zarputilým pohledem spustil. Aage prohodil nedbale: "Klid…