Pan Kdybych hledá kamaráda

Pan Cobych má fůru kamarádů

Ráno začalo pršet a odpoledne lilo. Pan Kdybych měl hlavu pod postelí. Něco tam hledal.

„V tomhle počasí tam nikdo nepřijde,“ vrčel Pes.

Pan Kdybych se vynořil s deštníkem. „Vy nejste pes, ale pesimista!“ zvolal pan Kdybych. Byl takový jiný. Jako by měl nějaké těšení.

Ale pod básníkem ani noha a na lavičce ani Nebych. Teprve teď pan Kdybych zesmutněl.

„Třeba si koupil nějakého pejska, nebo kamaráda,“ chtěl ho utěšit Pes, jenže…

„Kamarádi se nekupují!“ zavrčel pan Kdybych.

Nebe bylo zatažené a nálada pošmourná. A tamhle poskakuje v lijáku pán v módním sáčku.

„Pane, propána, vždyť jste celý mokrý!“ zabědoval pan Kdybych.

„Co bych nebyl celý mokrý? Vždyť jsem kámoš do deště! Říkají mi Cobych a vy jste ten Kdybych z inzerátu, že?“

Pan Kdybych nestačil ani přikývnout.

„Já seznamování přímo miluju!“ hlaholil pan Cobych. „A kamarádů mám fůru. Co bych se nepochlubil?“

Mně by stačil jeden, pomyslel si pan Kdybych.

Pan Cobych vylovil z kapsy mobil. „Já mám všechny kámoše v mobilu!“ jásal. „Vás už taky. Víte, kolik je jich dohromady? Čtyři stovky!“

„Tolik?“ vyděsil se pan Kdybych.

A to už Pes nevydržel. Vyskočil z tašky pod strom do mokré trávy. Chtěl se schovat, jenže pod stromem už někdo schovaný byl.

„A víte proč?“ pokračoval pan Cobych. „Protože já rád vyhovím. Co mi kdo řekne, to udělám. Když řeknete: Cobychu, vyle…