Verunka a kokosový dědek

Únor

1.
Domácí bruslení

Ráno vítr rozfoukal sníh a začalo mrznout. Lukáš šel na kluziště, ale Verunka zůstala doma.

„Víš, já ještě neumím moc bruslit,“ přiznala dědkovi.

„Tak já tě to naučím!“

Shrnuli koberec, a protože babička včera naleštila parkety, klouzalo to po nich báječně.

„Vidíš, jak umíš senzačně bruslit!“ jásal dědek.

„A ty umíš senzačně padat!“ pochválila ho Veronika.

„Jo, holka, kdybych to neuměl, tak tu s tebou nejsem,“ řekl kokosový dědek. „To bych ještě teď visel někde na stromě!“

2.
Falešné tetičky

„Dneska odpoledne k nám přijdou tetičky,“ svěřila se Veronika kokosovému dědkovi.

„A kolik jich máš?“ chtěl vědět dědek.

„Nejmíň deset. Ale všechny jsou falešné. A já jsem z nich vždycky nervózní!“

„Jaká?“ divil se kokosový dědek.

„No, nervózní. Maminka to tak říká.“

„Ale proč jsou falešné?“ nechápal dědek. Veronika se nadechla a spustila:

„Protože to vlastně nejsou tetičky, ale já jim tak musím říkat. A protože si nejdřív nechtějí nic ze stolu brát a pak nám všechno snědí. A protože se mě pořád vyptávají, jestli se těším do školy a jestli mám radši tatínka nebo maminku a jestli už mám ženicha!“

„Dost! Už dost!“ křičel dědek. „Já už jsem z nich taky nervózní!“

3.
Způsobné chování

Návštěva falešných tetiček v čele s tetičkou Uršulou se protáhla až do večera a celou tu dobu se Veronika musela chovat způsobně. Způsobné chování je velmi namáhavé. A tak Verunka před spaním řekla dědkovi jen: „Dobrou noc!“ A usnula.

4.
Žádný opravdový dědeček

Postěžovala si až ráno.

Stěžovala si dlouho a nakonec řekla:

„A víš, proč tě mám taky ráda? Protože nemám žádného opravdového dědečka!“

„To je divné,“ divil se kokosový dědek. „Dědečků je přece mnohem víc než holčiček!“

„Jak to?“ divila se teď Verunka.

„Protože skoro každá holčička má dva dědečky!“

„Tak to vidíš!“ povzdechla si Veronika. „A já mám jenom tebe – a přitom ani nejsi žádný opravdický dědeček!“

„Ale zato jsem tajnej – a kokosovej!“ odsekl dědek. „A nelamentuj mi tu jako stará!“

5.
Tajnosti babičky Agáty

Babička Agáta byla moc hodná. Ale nikdy nedovolila, aby Veronika kramařila v její ložnici. Jenže Veronika byla hrozně zvědavá, a právě dneska víc než jindy.

A tak do její ložnice tajně vklouzla. Nejdřív potichoučku otevřela skříň. Tam bylo krásných šatů!

A těch klobouků!

6.
Jakoby nic

Ale stačila si jich před zrcadlem vyzkoušet jen pár.

„Čas utíká moc rychle, když člověk dělá něco tajného,“ stěžoval si často kokosový dědek a měl pravdu. Za chvíli totiž zarachotil klíč v zámku, babička přišla a Veronika dělala jakoby nic. Jenže to své jakoby nic dělala tak důkladně, že babička všechno poznala…

7.
Zaklínadlo Šalalalali

Ale babička Agáta se kupodivu nezlobila. Zavedla Veroniku do ložnice a otevřela prádelník. Vyndala z něho velikánský pestrobarevný šátek a šňůru skleněných korálků.

„Vidíš,“ řekla, „tohle jsem nosila, když jsem byla mladá. Ukaž, jak ti to bude slušet.“

Uvázala šátek Verunce kolem těla jako dlouhou sukni a místo pásku ji obtočil…