Kočičí král

Myška Kyška a myška Hryžka

BYLY DVĚ MYŠKY. MYŠKA KYŠKA A MYŠKA HRYŽKA.

MYŠKA KYŠKA BYDLELA VE SVÉM DOMKU
A MYŠKA HRYŽKA BYDLELA V JEJÍM DOMKU.

TAKŽE MYŠKA KYŠKA A MYŠKA HRYŽKA
BYDLELY VLASTNĚ VE STEJNÉM DOMKU.

MYŠKA KYŠKA VAŘILA MASO VE SVÉM HRNCI
A MYŠKA HRYŽKA VAŘILA MASO V JEJÍM HRNCI.

TAKŽE MYŠKA KYŠKA A MYŠKA HRYŽKA
VAŘILY MASO VE STEJNÉM HRNCI.

JENOMŽE MYŠKA KYŠKA NEPŘILOŽILA SMŮLU
DO SVÝCH KAMEN,

ZATÍMCO MYŠKA HRYŽKA PŘILOŽILA SMŮLU DO JEJÍCH KAMEN.
TAK SE STALO, ŽE MYŠCE KYŠCE NEUBLÍŽIL PLAMEN,

ZATÍMCO MYŠKU HRYŽKU POPÁLIL TAK,

ŽE S NÍ BYL ÁMEN.

Myška Kyška zůstala sama a hořce plakala.

„Proč pláčeš, myško Kyško?“ zeptala se trojnožka u dveří.

„S myškou Hryžkou je ámen,“ řekla myška Kyška, „proto pláču.“

„Achich ouvej,“ zaplakala trojnožka, „tak to já si nohu vyvrknu!“ A vyvrkla.

„Proč kulháš, trojnožko?“ zeptal se muškát na okně.

„S myškou Hryžkou je ámen,“ řekla trojnožka. „Proto myška Kyška pláče a proto já kulhám.“

„Achich ouvej,“ zaplakal muškát, „tak to já uvadnu!“ A uvadal.

„Proč vadneš, muškáte?“ zeptal se nůž na stole.

„S myškou Hryžkou je ámen,“ řekl muškát. „Proto myška Kyška pláče, proto trojnožka kulhá a proto já vadnu.“

„Achich ouvej,“ zaplakal nůž, „tak to já se říznu!“ A řízl se.

„Proč ses řízl, noži?“ zeptal se džbánek v polici.

„S myškou Hryžkou je ámen,“ řekl nůž. „Proto myška Kyška pláče, trojnožka kulhá, proto muškát vadne a proto já se řízl.“

„Achich ouvej,“ zaplakal džbánek, „tak to já si ucho utrhnu!“ A utrhl.

„Proč sis utrhl ucho, džbánku?“ zeptala se moucha, která z toho džbánku pila syrovátku.

„S myškou Hryžkou je ámen,“ řekl džbánek. „Proto myška Kyška pláče, proto trojnožka kulhá, proto muškát vadne, proto se nůž řízl a proto já jsem si ucho utrhl.“

„Achich ouvej,“ zaplakala moucha, „tak to já se v tobě utopím!“ A topila se.

„Proč se topíš, moucho?“ zeptala se jabloň, která stála za oknem.

„S myškou Hryžkou je ámen,“ řekla moucha. „Proto myška Kyška pláče, proto trojnožka kulhá, proto muškát vadne, proto se nůž řízl, proto si …