Kočičí král

Moudré hlavy z Gothamu

Gotham je slavné městečko, i když tam nic slavného ke spatření není. To jenom ctihodní občané, kteří tu žijí, městečko proslavili. Jsou to hlavy mudrlantské, takové u nás nenajdete. Posuďte sami.

O ovcích na mostě

Jednou jeden gothamský strýc vyšel brzo po ránu až do Nottinghamu na dobytčí trh. Chtěl koupit pár ovcí. Cestou si pobrukoval, a aby byl ve městě dřív, opíral se o veliké bidlo.

Do města vedla pěšina a před městem stál kamenný mostek. A právě na tom mostě potkal náš strýc jiného gothamského strýce, svého souseda, který se z trhu vracel. Také se opíral o bidlo a také si pobrukoval.

„Tak kampak a copak?“ pozdravil ten strýc.

„Jaképak kampak,“ odpověděl náš strýc. „Na trh pro pár ovcí.“

„Pro pár ovcí, říkáte?“ podivil se strýc. „A kudy je chcete hnát domů?“

„Jaképak copak, tudy po mostě,“ odpověděl náš strýc.

„Po mostě! Ale to kdepak! To nepůjde, když tudy jdu já.“

„A copak, že nepůjde?“

„Nepůjde, říkám!“

„Ale půjde, říkám!“

„Nepůjde a nepůjde!“

„Půjde a půjde!“

A pak jeden zvedl bidlo a druhý zvedl bidlo. Bidlo třesklo o bidlo a dva ctihodní gothamští občané se do sebe na tom kamenném mostku pustili, jako by jim šlo o život.

„Vždyť mi ty ubohé ovečky spadnou do řeky!“ lamentoval náš strýc, jako by už opravdu ovce nakoupil.

„Když spadnou, tak spadnou! Jaképak copak!“

A znovu třesklo bidlo o bidlo a znovu se ti dva dali do sebe. Ani si nevšimli, že už nejsou sami. Na mostě stál třetí soused z Gothamu a za uzdu vedl koníka. Koník měl na hřbetě vak plný masa, pěkně uzeného, pěkně nasoleného. Strýc dobře nakoupil a teď se spokojeně vracel domů.

Viděl a slyšel, jak se sousedé hádají a perou kvůli ovcím, které byly zatím ještě někde v ohradě na trhu.

„Jste vy dva ale hlupáci!“ rozzlobil se. „Nechte hádky a raději mi pomozte s tím vakem.“

Sousedé přestali a nahodili mu vak s masem na rameno. Třetí strýc pytel rozvázal, naklonil se z mostu a všechny ty šrůtky pěkně soleného a pěkně uzeného masa vysypal do řeky.

„A teď vemte rozum do hrsti!“ povídá a natřese před nimi prázdný vak. „Povězte mi, co mám v tom pytli?“

„Kde nic tu nic,“ odpověděli oba. „Sotva na hrst slámy!“

„Tak vidíte,“ zasmál se ten třetí strýc. „Sotva na hrst slámy! A právě tolik toho máte vy dva ve svých hlavách, mudrlanti!“

A bylo po hádce. Ještě štěstí, že ten třetí byl z nich nejmoudřejší…

O kukačce

Za Gothamem, za tím slavným městečkem, stával březový lesík a z toho lesíka se vždycky na jaře ozývala kukačka. Kukala a počítala roky, ale jenom tehdy, když se jí zrovna zachtělo.

A to se měšťanům nelíbilo. Chtěli žít dlouho a mysleli, že kukačka jim ten dlouhý věk vykuká. Proto dali hlavy dohromady a rozhodli se, že jim musí kukat od rána do večera a od jara do zimy. A aby ji slyšel každý, posadí si ji rovnou na náměstí.

Hned příští den začali uprostřed náměstí stavět plot, pěkně do kruhu a z hustých březových tyček, aby se tam kukačka cítila jako v lese. Když byl plot hotový, kukačku chytili a s velkou slávou ji vypustili za plot.

„A teď budeš zpívat od rána do večera a od jara do zimy!“ řekli jí, „a za to budeš dostávat jídlo a pití přímo pod zobák.“

Jenže kukačka ani nekukla, jen si načechrala peří a frrnk! Uletěla zpátky do lesa.

„Ta nevděčnice!“ volali a hořekovali všichni.

Jen starosta si zachoval klidnou hlavu a povídá: „Jsme to my ale hlupáci! Podívejte se, jak je ten plot nízký! Postavíme si mnohem vyšší plot, aby nás ta potvůrka víckrát nevypekla.“

A bylo po nářku. Ještě štěstí, že starosta byl ze všech nejmoudřejší…

O kulatém sýru

To byl v Gothamu zase jiný strýc, který se vypravil do Nottinghamu na trh, aby tam prodal své sýry. Měl jich plný vak, samé žluťoučké, kulaté bochníky, až se pod nimi prohýbal. Těšil se, kolik za ně utrží, ale když scházel do města, jeden bochník mu vyklouzl z rance a kutálel se před ním.

„To už se nemůžeš dočkat, až tě prodám?“ smál se strýc, a aby nebylo jednomu bochníku sýra smutno, vysypal z vaku i ty ostatní.

Sýry se kutálely z kopce tak rychle, že by jim zajíc nestačil, ale jeden uvízl dole v keři, druhý v houští a třetí v nějakém mlází.

„Sejdeme se před hospodou!“ volal za nimi strýc a hned si také vyšlápl veseleji, protože ho ranec netížil.

Jenže došel k hospodě a jeho sýry nikde! A přitom tu už dávno měly být! Vyptával se hostinského, vyptával se hostů, ale všichni se jen pošklebovali.

A tak se ani neposadil a pospíchal na trh. Ale ani tam sýry, které poslal napřed, neviděl. Vyptával se i trhovců, ale nikdo neměl o zaběhnutých sýrech povědomost.

„A v čem jste je nesl, sousede?“ zeptal se jeden.

„Hlavo dubová!“ povídá strýc. „Proč bych je nosil, když se mohou kutálet z kopečka a cestu znají stejně dobře jako já?“

Trhovec jen zavrtěl hlavou a strýc se do hlavy ťukl.

„Už to mám!“ zaradoval se. „Ty potvůrky se mi tak rozběhly, že tady ani nestačily zastavit! Teď abych se za nimi hnal až do Yorku! Ale co, tam mají přece taky trh.“

A tak si náš strýc najal koně, aby sýry dohonil a uháněl do města Yorku. Ale poslyšte, ani tady se na ně nedoptal! Věříte, že se mu tam dokonce všichni vysmáli? Kdepak, čím větší město, tím větší hlupáci!

O utopeném úhoři

To je známá věc, že Gothamští si potrpí na rybičky. Jeden má rád uzenáče, druhý má rád zavináče, třetí třeba pečenáče, čtvrtý slanečky a pátý olejovky. Jenže sotva je snědí, dostanou na ně zase chuť.

A tak jednou dali strýci hlavy dohromady. Od čehopak mají na náměstí pěkný malý rybníček? Když každý z nich přinese svoje rybičky a hodí je do rybníka, za nějaký čásek vyrostou!

Takhle si to vymysleli a za chvíli se sešli na náměstí.

„Já nesu uzenáče!“ řekl první.

„Já mám zavináče!“ řekl druhý.

„Já mám pečenáče!“ řekl třetí.

„Já mám olejovky!“ řekl čtvrtý.

„A já nesu plný džbán slanečků!“ pochlubil se starosta. „Tak, sousedé, žádné hádky, hodíme ty naše rybičky svorně do rybníka a za nějaký čásek budeme hodovat jako bařtipáni!…