Červotočivé světlo

KRAJINA S ERBEM

Pozůstalí

Svět se oteplí
a mrtví vypučí a vzkvetou.

PAUL CELAN

1
a vršil se déšť a hlína, srpnové trombóny
už klestily se říjnem,
u zídky keř,

2
a já opodál, pozůstalý,
po duběnkách, po inkoustu,
po vápnu a po přeslici,

3
s lýtky obrůstajícími keřem,
s očima puklýma jak kaštan,
nádherně živý v čepici,

4
a čepice je drn,
sopečná čapka v krajině řípů,
kde čenichá déšť a vrší se hlína

5
i nad námi,
hraju na housle drnem, usmířen
s mrtvým, který se proto již nikdy —

6
neusmíří se mnou,
i když zvon se kýve v kloubech
a v jamkách klíčních kostí —

7
stojí pokojná voda,
zatímco kamery vrčí,
otloukej se zvone,

8
srnci prchají z trombónů a vítr
čechrá křídla kamenným holubicím,
zatímco mrtvý roste před očima,

9
neboť ještě lpí na živých, chce
se jim ukázat, bují
a prostírá se jako houba,

10
nestačili ho poučit, jak se pokorně
obracet v prach, jak trpělivě
rozmlouvat s hluchoněmými anděly,

11
ještě lpí spíše na živých, ale již
se nemůže rozpome…