Pavouček Pája

Pavel Šrut

55 

Elektronická kniha: Pavel Šrut – Pavouček Pája (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: srut10 Kategorie:

Popis

Pavel Šrut: Pavouček Pája

Anotace

Pavel Šrut – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Pavouček Pája“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Hejno knihomolů

Pavoučí les se probudil do pěkného rána. Pišiškvor spal spokojeně v kupce suchého jehličí, ale stejně se mu Pája raději obloukem vyhnul.

Vypravil se na návštěvu k paní rosničce. Čekala na něho před zelenou tůňkou.

„Tiše! Máme tu rybáře,“ šeptala.

Pája se rozhlédl a spatřil zavalitého kluka. Seděl v místech, kde potok tvořil hlubokou tůňku. Vedle sebe měl sklenici plnou žížal a v ruce udici s háčkem na konci.

Zašmátral prsty ve sklenici a vytáhl jednu žížalu. Vypadala divně. Byla svázaná na uzel!

„Páni!“ vykřikl Pája. „To není obyčejná žížala. To je přece Žížalák!“

„Ty ho znáš?“ divila se rosnička.

„Znám. Je to vztekloun a protiva. Jednou se vzteky zavázal na uzel. A nemá rád pavouky a krtky.“

„A teď ho za trest spolkne nějaká rybička,“ řekla rosnička spokojeně.

Ale Pája se spokojeně netvářil.

„On za to třeba ani nemůže, že je tak zlý,“ řekl zamyšleně. „Je svázaný na uzel, a proto mu všechno vadí a nikoho nemá rád.“

I tomu klukovi vadilo, že má návnadu svázanou na uzel, a tak ji zručně rozvázal.

Teď se chystal Žížaláka nabodnout na háček.

„Pomóc!“ ozval se tenký žížalí hlásek.

„Slyšíte? Paní rosničko, musíme ho zachránit!“ prosil Pája.

„Ale jak? A vlastně proč, když je to vztekloun a protiva?“

„Já nevím,“ přiznal Pája, „ale jak slyším někoho volat o pomoc, musím ho zachraňovat.“

„To je úžasný koníček,“ řekla rosnička.

Pája se zadumal a najednou měl nápad.

„Třeba se ten kluk bojí pavouků! Strýček Herkules nám povídal, že se plno lidí bojí pavouků.“

„Lidi jsou úžasně hloupí,“ přikývla rosnička.

Pája vyskočil a zakomíhal se na nitce těsně před obličejem toho malého rybáře.

Kluk vyjekl, ohnal se a upustil háček.

Žížalák spadl do trávy.

Pája se znovu zahoupal klukovi před očima.

Sláva! Ten cvalík se bál pavouků!

Popadl udičku a utíkal pryč. Přitom porazil sklenici a osvobozené žížaly se rychle zavrtávaly do země.

Jenom Žížalák nikam neutíkal. Jen sebou mrskal a vykřikoval: „To je úleva! To je krása! To je pohodička! Já už nejsem na uzel!“

Prostě byl celý odvázaný.

Až pak si všiml Páji a prohlásil dojatě: „Bráško, já mám rád celý svět. Já mám rád i pavouky!“

„Doufám, že ti to vydrží,“ odpověděl Pája klidně, jak se na hrdinu sluší.

„Upaluj radši domů. Ten kluk se určitě vrátí,“ řekla rosnička.

Žížalák ještě asi desetkrát poděkoval, než zmizel v zemi.

Rosnička se smála a vypadalo to, že slunečnou pohodu dne už nic nezkalí…

A v tom se nad tůňkou objevil popelavý mráček. A ten mráček se třepotal a ševelil!

„Co to je?“ vylekal se Pája.

„To snad ne!“ zvolala rosnička. „To se mi buď zdá, nebo je to přímo úžasné! Pájo, to je hejno knihomolů!“

„Hejno knihomolů?“ divil se Pája. „To jsem tu ještě nikdy neviděl.“

„Jsou z Prahy, jako já,“ vysvětlovala rosnička. „Vzpomínáš, jak jsem ti vyprávěla o tom úžasném pokoji s tou úžasně velikou knihovnou, kde jsem bydlela v tom úžasném akváriu?“

„Než vás ten zlý pán vy…