Pavouček Pája

Komár z Komárna

Ranní tmu nad Pavoučím lesem rozpáraly sluneční paprsky. Pavouček Pája ale měl na dnešek moc šeredný sen. Zdálo se mu o té boubelaté paní, která bydlela v chatě za lesem.

Chodila v tom snu po předsíni a smetala pavučinky z koutů a ze stropu. Když měla předsíň vymetenou, vyrazila s koštětem do lesa. No tohle! Ona tam začala ometat stromy! Strhávala koštětem z větví smrku pavučiny… a vtom se Pája probudil.

„Strejdo!“ volal. „Strýčku Herkule!“

Ten po chvilce vyskočil. „Co je? Co se děje?“

„Nespíš?“

„Já nikdy nespím,“ zabručel strýček Herkules. „Tak proč mě budíš? Co se stalo?“

Pája mu honem vyklopil svůj sen, protože ošklivý sen se zaplaší, teprve když ho někomu odvyprávíme. Strýček poslouchal a přikyvoval.

„Ženská s koštětem v lese – špatnou zprávu nese!“ řekl vážně. „Měj oči na šťopkách. Já vyrazím na obhlídku.“

Strýček Herkules se spustil po stříbrné nitce přes potůček. Pája poslušně seděl v pavučině a měl oči na šťopkách. Ale to se nedá dlouho vydržet. Za chvíli se musel trochu protáhnout a za další chvíli se musel trochu proběhnout.

Najednou kolem něho něco ohromnou rychlostí proletělo. Vlastně probzučelo. Sotva se stačil přikrčit. Bzíííík! Jako když v dálce vystřelí z pušky.

„Servus!“

Byl to komár. A cizinec. Takového komára Pája ještě v lese nepotkal. Byl mnohem větší, kostnatější a halasnější než komárci, kteří se v podvečer rojili nad potůčkem.

„Servus!“ zahalekal znovu ten cizinec.

„Prosím?“ špitl Pája. „Co říkáte?“

„Nič nevravím, len ťa zdravím,“ odpověděl komár.

„Prosím?“

„Ty mi asi nerozumíš,“ zubil se komár. „Říkám, že nic neříkám, jen tě zdravím. Jak ti říkají?“

„Pa… Pája! Já tady bydlím. Ale vy asi ne, že ne?“

„Poslouchej, nemusíš koktat a nemusíš mi ani vykat. Já jsem Pišta!“

„Já hned poznal, že nejste od nás,“ chlubil se Pája.

„To tedy nejsem. Já som od Dunaja. Já som komár z Komárna! Joj, Dunaj!“ posteskl si. „To je, synku, jiná voděnka než tenhle váš mrňavý potůček. To je veletok! Takových potůčků se do Dunaje vejde milion!“

„Vážně? Milion?“

Povídání o cizích krajích, to bylo něco pro Páju. A tenhle Pišta umí možná vyprávět stejně dobře jako strýček Herkules…

„Ale dost řečí,“ zamračil se najednou komár. „Cesta byla dlouhá a já mám pořádný hlad!“

Nato Pája vyskočil a pelášil po větvi pryč.

„Co se lekáš?“ rozesmál se Pišta. „Když říkám, že mám hlad, tak to znamená, že mám chuť na houbaře. Doufám, že je tady v lese rušno…“

„Já se houbařů bojím,“ přiznal Pája. „Ale právě teď naštěstí houby nerostou.“

„Cože?!“

Pišta se rozčílil a začal divoce bzučet a vířit kolem stromu.

„Tak houby nerostou! Houbaři nikde! A co takhle nějaký skautský tábor?! Pěkně vypasené dětičky…“

„Tady je skoro úplná samota,“ oznámil Pája. „Jsme tu jen my a mouchy a slimáci a mravenci a tak.“

„To není potrava pro mě,“ řekl komár otráveně. „Synku, já nejse…