II
Pohled z okna úzkého domu
akát vzkypěl úzké město je mu úzké
Úzká ulice
V řinčivém letním dešti
uprostřed jiné noci
řekla zlá milá pojď
a sama vynesla stolek
z úzkého domu na ulici
lilo
ale pod obráceným trychtýřem
ubrus byl suchý
tak pochopil
že je to stůl pro tři
Vinárna U posledního penízu
Dovolená je zlozvyk
jezdím řeku
ale jen protože
mám to v úvazku
a: nesnáším symboly
jezero?
jen zatopená ves
a leklá břicha básníků na břehu
pyj?
jako díťátko otvírá tlamičku
jako stařec si odplivuje
slyšíte to chroustání?
pod městem chodí rypadla
jako tam stromy pod vodou
na ždáni?
škoda tak pěkného slova
pinglovská samomluva
varujte se podobných míst
Panorama
Přízemní deště táhnou úzkým městem
břehy se rozpojují
kde dříve souš… tam jezero
leklé lekníny
lezaví lidé
vleklé léto listující
línými lítostmi
Nádraží
Zpívala si má milá
ach jeronýme
kéž bych ti nohy
vlastníma rukama nezahřívala
kéž bych ti nehty
před stříháním nenapařila
kéž
by mi břitva sjela
zpívala si mámilá
na útěku
z odnikud do nikam
pomyslel si vrchní od posledního penízu
jak nás tak zpozoroval
když pozoroval vlaky
Dům u jezera
Slyšíš
svlíkni si mě do ponožek
řkouc každý jen sebe vlastní
zrcadlo má osm nožek
tě přitáhne a potmě sní
Jezero
Mámilá čeří jezero
svými mnohými údy sépie
oblévá jezero
dává se leptat sluncem
je kluzká je hladká
sklouzne na paty vychází
rozhrnuje vodu jezera
sépie mnohými chapadly
pokládá jezero na sebe
obrací kůži jezera
činí si s jezerem
čeří kůži jezera
upírá se mu dočeřívá
vrať se! neslyší
oblévá jezero všemi údy
sépie činí si s jezerem
tak
Zlá milá vystoupila z jezera
uléhá vedle mne
přitahuje si písek
k bradě
Dům u jezera
Zbav mne svého pomazání
svých nehtů
svých zubů
své budoucnosti
mých lyrických omylů (předsevzetí)
zasevzetí
zbav mne sebe
a ona poslechne
a když z něho nezbývá
vstoupí znovu do jezera
šťastně rozteskněná
optickým klamem:
hůl ve vodě se láme
Před příchodem rána
zaobírá se především
takovými podrobnostmi
na něž si nedosáhnu
jež jsem léta neviděl
jež neuvidím nikdy
tvrdíc že v jediné větvi je celý strom
v jediném stromu celá příroda
v celé přírodě jediná skutečnost
úzkého vypůjčeného podstřešního bytu
bombardovaného
neurotickými holuby
A je zase ráno
mámilá hlavu na kolenou
svou na svých
oči požehnaně vybledlejší
vypouští z dlaně
usedavé peří
mé peří!
je velice soustředěná
pěkně vejčitá je jak sedí
s lokty u těla
na němž co vypadá
jako husí kůže
jsou krystaly vysrážené
mé soli
Zatímco zlá milá
trup ještě nahý
nachýlený svítavý
ustane oblékne se do hodinek
zvedne vlasy z neopeřeného krku
sedmkrát se ohlédne celým tělem
sedmkrát pootočí mou hlavou
Jindy podává temný vroucí čaj
tehdy má —
milá
roztančí šálek
v roztržitých prstech
spálila ses říkám
nev…
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.