Slon a jeho strýček

5. kapitola

VYPRÁVÍ O MĚSÍCI, KTERÝ PŘINÁŠÍ SNY, A O SNU,
V NĚMŽ JE SLŮNĚ PASOVÁNO NA RYTÍŘE ŽELEZNÉHO RICHARDA

Po svém dobrodružství s chřestýšem-punčochou nemohl Ríša dlouho usnout. Převaloval se na palmových listech a díval se do nebe. Nad palmou, zavěšený jako lampión, zářil kulatý měsíc.

Byl to měsíc, který přináší sny. Kdo se na takový měsíc otevřenýma očima zadívá, neusne spánkem jako jindy. Kdepak, vejde rovnýma nohama do snu… a nevrátí se dřív než ráno.

A Ríša se zadíval…

… Stál na bílých kamenech na pobřeží. Moře se v dálce potkávalo s oblohou. A z té daleké dálky se neslo tenoučké a jasné troubení. K ostrovu připlouval veliký koráb s mnoha plachtami.

Už byl docela blízko a Ríša se podivil, že na něm nikdo není. Když se však zahleděl pozorněji, spatřil, že paluba je plná myšek. Myšky tahaly lana, cloumaly kotvou a točily kormidlem.

Na kapitánském můstku stál urostlý myšák v námořnickém tričku. Ničím netahal, ničím necloumal a ničím netočil. Stál a salutoval směrem k Ríšovi a po obou stranách můstku dva trubači tenounce a jasně troubili.

Pak náhle troubení ustalo a statný myšák zvolal:

„Chrabrý rytíři Richarde! Ach ty
jsi prvním sloním rytířem!
Vstup na koráb, než zvedne plachty!
Oděj se naším pancířem!“

Ríša se otočil. Ne, to zvolání patřilo jistě jemu. Vždyť trubači směrem k němu troubili a myšák mu salutoval. Slůně se tedy uklonilo a špitlo:

„Říkají mi Ríša.“

Myšák to zřejmě přeslechl. Pokynul plavčíkům. Ti se vrhli ke stožáru a bleskurychle vyvěsili vlajku. Byla celá žlutá a v tom žlutém poli byla zelenou nití vyšita podoba slona, který jako by Ríšovi z oka vypadl.

Kapitán seskočil z můstku a jal se bystře šplhat po stožáru. Pod dolním cípem vlajky se zachytil a zvolal:

„Železný Richarde!
Princezna Mája vlastnoručně
na vlajku všila tvoji podobu!
Tkala ji v slzách, ale zručně.
Hoj, odvrať od ní záhubu!
Ach, smutná veselka se chystá!
Princezna Mája celé dny jen pláče.
Pchá! Prý bude žít jak v bavlnce!
A jak by ne, když veselka se chystá
s pleteným drakem Punčocháčem!“

Myší kapitán se zajíkl a sjel po stožáru. Na palubě se vypjal a znovu nehybně a dlouze salutoval. Stál pod vlajkou a nepohnul se ani tehdy, když slůně vkročilo na příď a loď se zakymácela.

Plavčíci se chopili kotvy, lan, vesel a kormidla.

Koráb vyplul k břehům Myšího království…

Kapitán houpavým krokem dovedl slůně na záď, kde bylo připraveno brnění. V měsíčním světle se pancíř leskl jako stříbrný peníz. Brnění i přilbice, vše bylo vytepáno přesně na Ríšovu míru. Od chobotu až po ocásek.

A když si Ríša pancíř navlékl, byl skutečně tím, koho myší kapitán tak vznosně oslovil: byl Železným Richardem.

Trubači troubili, měsíc svítil,…