De Profundis

Oscar Wilde

55 

Elektronická kniha: Oscar Wilde – De Profundis (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: wilde07 Kategorie: Štítek:

Popis

Oscar Wilde: De Profundis

Anotace

Oscar Wilde – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Žánr

,

Název originálu
Jazyk originálu

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „De Profundis“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

V první době mého vězení radili mně lidé, abych se pokusil zapomenout, kdo jsem. Byla to zkázonosná rada. Jen v tom, že si uvědomuji, kdo jsem, nalezl jsem trochu útěchy. Teď radí mi jiní, abych, až budu propuštěn, pokusil se zapomenout, že jsem kdy byl ve vězení. Vím, to by bylo stejně osudné. Znamenalo by to, že bych byl, co živ budu, štván nesnesitelným pocitem hanby a že vše to, co znamená pro mne stejně mnoho jako pro každého jiného - krása slunce a měsíce, nádhera ročních období, hudba jitra a mlčení dlouhých nocí, déšť, který padá listím, nebo rosa, stékající po trávě a stříbřící ji - že by vše to mělo pro mne být poskvrněno a ztratit svou léčivou moc i moc sdílet radost.

Litovat svých vlastních zažití je totéž jako znásilnit svůj vlastní rozvoj. Zapřít svá vlastní zažití je totéž jako položit svému vlastnímu životu na rty lež. Není to o nic méně, než kdyby kdo chtěl zapřít svou duši.

Neboť jako tělo pojímá v sebe vše možné, sprosté a nečisté neméně než to, co posvětil kněz nebo vidina, a proměňuje to v křepkost a sílu, ve hru krásných svalů, ve tvary zářícího masa, ve křivky a barvy vlasů, rtů, oka, tak má také duše své výživné funkce a může to, co je samo o sobě sprosté, kruté a ponižující, změnit ve vznešená hnutí a vášně plné hlubokého významu: ano, ještě více, může právě v tom nalézt svůj nejvznešenější klad a projevit se nejdokonaleji tím, co mířilo k znesvěcení nebo zkáze.

Fakt, že jsem byl obyčejným vězněm v obyčejné věznici, musím prostě přijmout, a ať se to zdá sebepodivnější, jedna z věcí, kterým se musím naučit, jest, abych se za to nestyděl. Musím to přijmout jako trest, a stydíme-li se za trest, je to zcela tak, jako bychom vůbec nebyli potrestáni. Ovšem, trpěl jsem za mnohé, čeho jsem přesvědčen, že jsem nespáchal, ale naopak zase je mnohé, čeho jsem přesvědčen, že jsem se dopustil, a ještě více je v mém životě, z čeho nebudu nikdy obviněn. A ježto jsou cesty bohů podivné, a trestají nás za to, co je v nás dobrého a lidského, stejně jako za to, co je špatné a zvrhlé, musím se smířit s tím, že jsme trestáni rovnou měrou za dobré i za zlé. A nepochybuji o tom, že se tak děje zcela právem. Pomáhá to člověku nebo aspoň mělo by mu to pomoci, aby prohlédl obojí a nezakládal si ani na tom, ani na onom. Nestydím-li se tedy za svůj trest, což doufám, jsem s to, abych svobodně myslil, svobodně si chodil a žil.

Mnozí berou, byvše propuštěni, vězení s sebou ven na čerstvý vzduch a skrývají je jako tajnou hanbu ve svých srdcích a zalézají nakonec jako ubozí otrávení tvorové do díry a zemrou. Je to hrozné, že jim nezbývá nic jiného, a je to bezpráví, strašné bezpráví společnosti, že je vhání na tuto dráhu. Společnost připisuje si právo ukládat jednotlivci děsné tresty, ale má také nejvyšší neřest polovičatosti a nedovede provést docela, co udělala. Když ten či onen vytrpěl svůj trest, pak jej ponechává sobě samému; to znamená, opustí jej právě v tom okamžiku, kde začíná její nejprvnější povinnost k němu. Vskutku stydí se za sv…