Intence

PRAVDA MASEK
Poznámka o illusi.

V mnoha poněkud prudkých útocích, jež se nedávno staly proti nádherné výpravě, jež nyní charakterisuje naše Shakespearovské vzkříšení v Anglii, kritikové, jak se zdá, mlčky přiznali, že Shakespeare sám byl více méně lhostejný k oděvu svých herců, a že kdyby byl viděl pí Langtryové provedení Antonia a Kleopatry, byl by řekl pravděpodobně, že hra, a toliko hra jest hlavní, a všechno ostatní že jest kůže a sukno. A vzhledem k historické přesnosti v oděvu, Lord Lytton vyslovil ve článku v Nineteenth Century jakožto umělecké dogma, že archeologie jest zhola nemístna v předvádění Shakespearových her, a že pokus zavésti ji jest jedno z nejpošetilejších pedanterií našeho věku.

Stanovisko Lorda Lyttona vyšetřím později; vzhledem však k teorii, že Shakespeare se mnoho nestaral o kostymovou šat u svého divadla, pozná každý, kdo se věnuje studiu Shakespearovy methody, že není vůbec dramatika na jevišti francouzském, anglickém nebo athénském, jemuž by toliko záleželo na illusionistických efektech oděvu jeho herců, jako Shakespearovi.

Věda, že umělecký temperament jest vždy okouzlován krásou kostymu, zavádí ustavičně do svých her maškarní slavnosti a tance, čistě jen z důvodů rozkoše, jíž skýtají oku; a máme dosud jeho scénické předpisy pro tři velké průvody v Jindřichu Osmém, předpisy, jež jsou charakterisovány mimořádnou vypracovaností detailu až k límečku jeho Výsosti a perlám ve vlase Anny Boleynové. Opravdu, bylo by docela snadno pro moderního režiséra reprodukovati tyto průvody zcela tak, jak je Shakespeare předepsal; a byly tak přesné, že jeden z dvorních úředníků té doby v dopise, jejž píše svému příteli o posledním předvedení hry v Globe-Theatru, si skutečně stěžuje do jejich realistického rázu, zejména do uvádění rytířů Podvazkového řádu v náležitém oděvu a se všemi odznaky na jeviště, což prý má za účel sesměšniti skutečné obřady; zrovna v témž duchu, v němž francouzská vláda zakázala před nějakým časem onomu roztomilému herci, panu Christianovi, vystupovati v uniformě, z důvodu, že by uškodilo slávě armády, kdyby byl plukovník karikován. A i jinde útočili současní kritikové na nádheru výpravy, jíž se vyznamenávalo anglické jeviště pod vlivem Shakespearovým, obyčejně ovšem nikoli z důvodů demokratických tendencí realismu, nýbrž z těch morálních důvodů, jež jsou vždy posledním útočištěm lidí, kteří nemají smyslu pro krásu.

Nicméně však věc, již chci vytknouti, jest nikoliv, že Shakespeare oceňoval hodnotu půvabného kostymu, ježto dodává malebností poesii, nýbrž že viděl, jak důležit jest kostym pro vyvolávání jistých dramatických efektů. Illuse mnoha jeho her jako Veta za vetu, Dvanáctá noc, Dvé šlechticů veronských, Cymbelina a jiných závisí na rázu různých oděvů hrdiny nebo hrdinky; rozkošná scéna v Jindřichu Šestém, jednající o moderních zázracích léčby vírou, ztrácí veškerou svoji pointu, není-li Gloster v černi a šarlatu; a dénôument Veselých žen Windsorských závisí na barvě šatu Anny Pageovy. Případy…