Lady Fuckingham

1

Můj milý Waltře, jak Tě miluji! Leč běda, nikdy se to nedovíš, dokud neodejdu navždy. Sotva si můžeš domyslet, když mne tak postrkuješ na invalidním vozíčku, jak něžná příchylnost zalévá srdce ubohé souchotinářky nad hrobem. Jak dychtím sát sladkosti lásky z Tvých rtů, hladit a laskat Tvůj mocný pyj a cítit v sobě jeho škubavé pohyby! To však se už nikdy nemůže stát a jediné vzrušení, jež mne ještě očekává, bude má smrt. Mohu jen vzdychat, když pohlížím do Tvé laskavé tváře, a tiše obdivovat nádherné rozměry mého miláčka, jež dokazuje ten velikánský svazek klíčů, co stále nosíš v kapse. Ty vskutku máš klíč klíčů, jehož žhavé přirážení by odemklo každou panenskou komůrku.

Je to bláznivý nápad, abych Ti tu vypsala historii některých mých milostných dobrodružství, avšak jedna z těch mála radostí, jež mi zůstaly, je hroužit se do vzpomínek na minulost a domnívat se, že opět prožívám ty vzrušivě pocity chlípných hrátek, jež mi jsou už odepřeny. Chovám tu naději, že vyprávění o mých bláznovstvích a ztřeštěnostech Tě aspoň trochu pobaví a přispěje k tomu, že na mne v příštích letech zcela nezapomeneš. Chtěla bych Tě, drahý Waltře, požádat, aby sis v duchu vždy představoval Beatrici Fuckinghamovou, až budeš v objetí svírat své budoucí milenky. Dělávala jsem to obdobně, kdykoli jsem nemohla dostat toho, po němž jsem toužila, ale nebývalo to často.

Můj důchod skončí s mou smrtí, a tak nemá smyslu, abych psala nějakou závěť, ale u těchto zápisků z mého života najdeš pár set liber, což jsou všechny mé úspory. Najdeš tam také hustou kadeř tmavohnědých chloupků, jež jsem pro Tebe ustřihla z huňaté kštice své hrmy. Jiní přátelé by snad ocenili spíše kučery z mé hlavy, ale Ty budeš mít suvenýr z posvátného místečka lásky.

Svého otce, markýze Fuckinghama, si vůbec nepamatuji. Ba dokonce pochybuji, zda mám opravdu tu čest považovat ho za rodiče, protože to byl vetchý stařík a ze soukromých dopisů, jež si posílali s mou matkou, vím, že si byl téměř jist, že za hezkou holčičku, jež mu porodila má matka, vděčí spíš urostlému lokajovi; v jedné poznámce praví přímo, že by mohl prominout cokoli, co se stalo, kdyby plodem jejích pletek s Jamesem byl syn a dědic, aby po jeho smrti nepřipadly statky a šlechtický titul jeho nenáviděnému bratranci, a žádal ji, aby ho nechala v klidu dál pěstovat celer a petržel, co by nakonec mohlo přivést věci více v soulad s jeho přáním.

Ubožák zemřel brzy poté, co napsal tento dopis, a moje matka, od níž jsem chytila tyhle hrozné souchotě, mne v útlém věku zanechala co úplného sirotečka s bídným důchodem dvacet tisíc liber a se šlechtickým titulem, pro nějž byla tato částka zcela nedostatečná.

Moji poručníci bylí opatrní šetřílkové a v osmi letech věku mne poslali do školy; za školné a za školní potřeby vydali ročně kolem 150 liber, dokud neuvážili, že je na čase uvést mne do světa, takže můj malý kapitálek zatím nabyl na úrocích.

První čtyři roky školy proběhly bez zvláštních příhod; jen jednou za tu dobu se mi stala tak…