Nesmrtelné myšlenky, aforismy, paradoxy a úvahy

KRITIKA A TVORBA

Není jemného umění bez sebevědomí, a sebevědomí a kritický duch je jedno a totéž.

Věk, jenž nemá kritiky, je buď věkem, ve kterém je umění nehybné, hieratické a omezené na reprodukci formálních typů, nebo věkem, jenž vůbec nemá umění.

Každá nová umělecká škola, jak se zdá, brojí proti kritice, je to však právě kritická schopnost v člověku, jíž dluží za svůj vznik. Pouhý tvůrčí pud neobnovuje, nýbrž reprodukuje.

Kritika vyžaduje daleko většího vzdělání než tvorba.

Kdokoli může napsat třísvazkový román. Vyžaduje to jen naprostou neznalost života a literatury. Pro kritika je, tuším, nejobtížnější nalézt nějaký vztah k dílu. Kde není styl, je každý vztah nemožný.

Abychom poznali druh a kvalitu vína, nemusíme vypít celý sud. Je jistě docela snadné říci v půlhodině, zda kniha za něco stojí, nebo nestojí za nic.

Kritik zaujímá tentýž poměr k uměleckému dílu, jež kritizuje, jako umělec k viditelnému světu formy a barvy nebo k neviditelnému světu vášně a myšlenky.

Nejvyšší kritika, jsouc nejčistší formou osobního dojmu, je svým způsobem více tvůrčí nežli tvorba, ježto má nejméně vztahů k nějakému vzoru mimo sebe, je ve skutečnosti svou vlastní příčinou existence, a jak by řekli Řekové, v sobě a pro sebe cílem.

Nejvyšší kritika není vskutku než zprávou o naší vlastní duši. Je více okouzlující než historie, ježto se zajímá jen o nás samy. Je rozkošnější než filozofie, poněvadž její předmět je konkrétní a nikoliv abstraktní, skutečný a nikoli neurčitý.

Baví mě vždy pošetilá ješitnost oněch spisovatelů a umělců naší doby, kteří si, jak se zdá, myslí, že hlavní povinností kritiky je žvatlat o jejich prostředním díle.

Nejdokonalejší forma kritiky je ve své podstatě čistě subjektivní a snaží se zjevit svoje vlastní tajemství a nikoli tajemství jiného.

Kritikovi je umělecké dílo prostě vnuknutím pro jeho vlastní nové dílo, jež nemusí mít nutně nějakou zřejmou podobnost k věci, kterou kritizuje.

Herec je kritikem dramatu. Ukazuje básníkovo dílo v nových podmínkách a metodou sobě vlastní. Bere psané slovo, a jeho konání, gesto a hlas se stávají médiem zjevení.

Protože umění prýští z osobnosti, je to toliko osobnost, kterou může být zjevováno, a ze spojení obou vzniká právě interpretační kritika.

Rozdíl mezi objektivním a subjektivním dílem je toliko ve vnější formě. Je náhodný, nikoli podstatný. Veškeré umělecké tvoření je naprosto subjektivní.

Každý způsob kritikyje ve svém nejvyšším rozvoji prostě náladou, a že nejsme nikdy více věrni sobě samým, než když jsme nedůslední.

Jsou to pouze věci, o než se nezajímáme, o kterých můžeme podat opravdu nepředpojaté mínění, a to je nepochybně příčinou, proč je nepředpojaté mínění vždy naprosto bezcenné.

Temperament je prvním požadavkem pro kritika - tempe-rament vybraně vnímavý pro krásu a pro různé dojmy, jichž nám krása skýtá.

Čas od času se staví svět proti nějakému okouzlujícímu uměleckému básníku, poněvadž, abych užil jeho otřepané a hloupé fráze, nemá "ničeho, co by řekl". K…