Dva příběhy

Joseph Conrad

49 

Elektronická kniha: Joseph Conrad – Dva příběhy (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: conrad02 Kategorie:

Popis

Joseph Conrad: Dva příběhy

Anotace

Výběr dvou povídek ze sbírky J. Conrada Neklidné příběhy (resp. Příběhy neklidu). Obě povídky představují dramatické děje, vyprávěné svými protagonisty v jiném čase za rovněž dramatických okolností. V případě povídky „Laguna“ jde o příběh dvou bratrů, vyprávěný u lůžka umírající ženy, v povídce „Příběh“ pak vypravuje muž námořní historii ženě, a to na pozadí frustrace válkou i jejich nejednoduchého vztahu. Toto schéma dodává oběma povídkám specifické napětí, „neklid“ ve dvou dějových vrstvách, a dobrodružný děj obohacuje o výrazný psychologický přesah.

Joseph Conrad – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Žánr

, ,

Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Dva příběhy“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Laguna

Běloch opírající se rukama o střechu domečku na zádi člunu řekl muži u kormidla:

„Přenocujeme na Arsatově mýtině. Je pozdě.“

Malajec jenom něco houkl a upíral dál oči na řeku. Běloch si podepřel bradu o zkřížené paže a zíral na brázdu vody za člunem. Na konci rovného špalíru lesů vykukovalo na bezmračné obloze oslňující slunce, visící už nízko nad nezčeřenou hladinou, jež svítila jako hladký kovový pás. Po obou stranách širokého proudu stály nehnutě a mlčenlivě truchlivé, chmurné lesy. Z bahna u břehu kolem mohutných vysokých stromů vyrůstaly nipové houštiny a jejich obrovské těžké listoví viselo bez pohnutí nad hnědými točícími se víry. Bylo to, jako by každý strom, každý list, každá větev, každý úponek popínavých rostlin i každý okvětní plátek drobounkých květů byl začarovaný do dokonalé, neodvolatelné nehybnosti. Řeku nevyrušovalo nic než osm pádel, která se při každém zvednutí zablýskla a pak se s jediným vyšplíchnutím ponořila do vody. Kormidelník se vždycky rozmáchl napravo a pak nalevo, list pádla se zaleskl a opsal mu nad hlavou polokruh. Podél člunu se zapěnila a poplašeně zareptala zčeřená voda. A bělochova kánoe, razíc si cestu proti proudu a vnášejíc do řeky nakrátko vzruch, jako by vstupovala do bran kraje, z něhož navždycky odešla byť jen připomínka jakéhokoli pohybu.

Běloch se otočil zády k zapadajícímu slunci a rozhlédl se po prázdných širokých prostorách mořských dálav. Váhavá, nerozhodná řeka, jako by byla neodolatelně přitahována svobodou volného obzoru, teče poslední tři míle své dráhy přímo na východ – který je útulkem jak světla, tak temnoty. Opakované volání jakéhosi ptáka, jehož nelibozvučný, nezřetelný křik klouzal po hladké vodní ploše za zádí, nestačil ani dolehnout na druhý břeh a už se ztrácel v tichu toho mrtvého světa.

Kormidelník zabořil pádlo do proudu, tělo vychýlené kupředu, a pořádně se do něj opřel napjatými pažemi. Voda hlasitě zakloktala, dlouhý rovný úsek jako by se náhle otočil kolem svého středu a lesy opsaly půlkruh; šikmé paprsky zapadajícího slunce se dotkly svou ohnivou září boku kánoe a hodily na pruhovaný lesk řeky útlé, zkreslené stíny posádky člunu. Běloch se otočil a podíval se kupředu. Dráha člunu se změnila, svírajíc teď s proudem pravý úhel, a vyřezávaná dračí hlava na přídi mířila k mezeře mezi keři lemujícími břeh. Člun jí proklouzl, přičemž se otřel o větvičky visící nad vodou, a zmizel z řeky jako nějaké štíhlé obojživelné stvoření, jež vystoupilo z vody a uchýlilo se do svého doupěte v lesích.

Úzký potok se podobal příkopu, klikatému, neuvěřitelně hlubokému a zšeřelému, ale nad ním prosvítal tenký proužínek čisté modře oblohy. Obrovské stromy, skryté za propletenými závěsy popínavých rostlin, se tyčily do závratných výšek. U třpytné vodní černoty vykoukla občas mezi kružbovím nízkých kapradin pokřivená koruna nějakého vysokého stromu, černá a neutěšená, zkroucená a nehybná jako nějaký had, který se náhle zarazil v pohybu. Ojedinělá slova veslařů se hlasitě odráže…