Láska a přátelství a jiné prózy

DOPIS TŘETÍ

Slečna Georgiana Stanhopová pro slečnu

Drahá Anne!

Středa

Právě jsme se Sophy nastražily malou lest na naši nejstarší sestru. Ještě jsme se s tím úplně nevyrovnaly, ale okolnosti byly takové, že naše jednání je vcelku pochopitelné.

Náš soused, pan Watts, učinil Mary nabídku k sňatku, přičemž ona nevěděla, zda ji má přijmout, či nikoli. Sice ho mimořádně nesnáší (což ovšem není sama), ale přesto by se za něj ochotně provdala, než by se vystavila nebezpečí, že by se začal dvořit Sophy nebo mně. Což řekl, že udělá, pokud by jej odmítla. Musím Vám také sdělit, že ta nešťastnice je přesvědčena, že by jí osud nemohl uštědřit větší ránu, než kdyby se jedna z nás vdala před ní. Aby tomu zabránila, ochotně by se vrhla vstříc nekonečnému neštěstí uzavřením sňatku s panem Wattsem.

Před hodinou za námi zašla, aby si vyslechla naše názory na celou záležitost a podle nich se rozhodla. Ještě než přišla, vylíčila nám vše matka s tím, že určitě nedopustí, aby si pan Watts hledal manželku jinde než v naší rodině.

„A proto,“ řekla, „pokud se za něj neprovdá Mary, určitě by to měla udělat Sophy. A pokud ani Sophy nebude se sňatkem souhlasit, Georgiana bude muset.“

Ubohá Georgiana! Ani jedna z nás se nechtěla protivit matčinu rozhodnutí, i když musím bohužel konstatovat, že je sice přísné, ale nepříliš rozumné. Jakmile však odešla, promluvila jsem, abych Sophy ujistila, že pokud Mary pana Wattse odmítne, rozhodně neočekávám, že by obětovala vlastní štěstí a stala se jeho ženou j en kvůli velkorysosti ke mně, což by jí, obávám se, velela sesterská láska a dobrosrdečnost.

„Zatím můžeme doufat,“ odvětila, „že jej Mary neodmítne. Jak však mohu vůbec doufat, že by si sestra vzala muže, který ji neučiní šťastnou?“

„Sám o sobě sice ne, ale jeho jmění, jméno, dům a kočár určitě ano. A nepochybuji o tom, že se za něj Mary provdá. Proč by neměla? Je mu teprve dvaatřicet, což je pro muže ten správný věk na ženění. Je sice poněkud nehezký, to nepopírám, ale co je u muže krása? Docela stačí, vypadá-li uhlazeně a rozumně.“

„To je vše naprostá pravda, Georgiano, ale pan Watts bohužel vypadá poněkud neotesaně a ani ve tváři nemá příliš přívětivý výraz.“

„Všichni sice tvrdí, že má špatnou povahu, ale nemohou se mýlit? Je to právě jeho otevřenost a upřímnost, co z něj dělá muže. Říká se, že je prý lakomý, ale možná je spíš obezřetný a prozíravý. Říká se, že je prý podezřívavý, ale nejde spíš o vášnivost, kterou lze u mladých lidí vždy omluvit? Krátce řečeno, nevidím jediný důvod, proč by neměl být dobrým manželem a proč by s ním Mary nemohla být šťastná.“

Sophy se zasmála a já jsem pokračovala: „Avšak bez ohledu na to, zda Mary jeho nabídku přijme, nebo ne, jsem se rozhodla, že se za něj nikdy neprovdám, i kdybych měla skončit v chudobě. Vždyť je ve všech ohledech tak méněcenný. Je ohyzdný a nemá ani jedinou dobrou vlastnost. Budiž, má jisté jmění, ale ani to není příliš velké! Tři tisíce na rok. Co jsou tři tisíce na rok? Je to jen šestkrát tolik, než kolik má matka! To mě nemůže zlákat.“

„Pro Mary to však bude úplné bohatství,“ řekla Sophy a opět se zasmála.

„Pro Mary! Přesně tak. Budu jen ráda, když ji uvidím, jak si žije v takové hojnosti.“

Ve stejném duchu jsem pokračovala k neskrývané radosti své sestry až do doby, než do pokoje vešla Mary, jež vypadala velmi rozčileně. Udělaly jsme jí místo u krbu, aby se mohla posadit.

Zdálo se, že neví, jak začít, až nakonec poněkud zmateně pronesla: „Prosím tě, Sophy, přišlo ti už někdy na mysl, že by ses mohla vdát?“

„Vdát se! Vůbec nikdy. Proč se ptáš? Znáš snad někoho, kdo by mi chtěl učinit nabídku k sňatku?“

„N-ne, jak bych mohla. Nemohla bych ti ale položit prostou otázku?“

„Myslím, že určitě ne až tak prostou, že, Mary?“ odvětila jsem.Zarazila se a po krátké odmlce pokračovala: „Co bys řekla na sňatek s panem Wattsem, Sophy?“

Mrkla jsem na Sophy a odpověděla za ni: „Všechny bychom asi byly rády za muže se třemi tisícovkami ročně.“

„S tím lze než souhlasit,“ odpověděla. „S tím lze opravdu než souhlasit. Přijala bys tedy jeho nabídku, kdyby ti ji učinil, Georgiano? A ty, Sophy?“

Sophy nechtěla zalhat a podvést sestru, a tak se vy-kroutila ze lhaní a podvodu se vyhnula dvojsmyslností: „Určitě bych se zachovala stejně jako Georgiana.“

„Dobrá tedy,“ řekla Mary vítězoslavně, „obdržela jsem nabídku k sňatku od pana Wattse.“

Pochopitelně jsme se tvářily navýsost překvapeně. „Ach, nepřijímej ji,“ řekla jsem, „a snad se potom obrátí na mě!“

Stručně řečeno – můj plán vyšel a Mary je nyní rozhodnuta provdat se za pana Wattse, aby zabránila našemu možnému štěstí, což by ve skutečnosti patrně nikdy neudělala. V srdci si to ale stejně zřejmě nikdy neodpustím a Sophy je v tomto ohledu ještě úzkostlivější.

Upokojte naše duše, drahá Anne, a napište, že souhlasíte s tím, jak jsme se zachovaly. Pomyslete především na to, že Mary bude mít radost, až se stane vdanou ženou a bude moci se mnou a Sophy chodit na plesy jako garde-dáma, na což se už určitě velmi těší.

Budu se co nejvíce snažit, aby byla Mary v situaci, do níž jsem jí výrazně pomohla, co nejšťastnější. Její manžel si nejspíš pořídí nový kočár a v něm se Mary bude cítit jako v ráji. A pokud se nám podaří pana W. přesvědčit, aby si nechal upravit i starý otevřený kočár, bude Mary na vrcholu blaha. Samozřejmě nám to se Sophy nebude útěchou, protože doma se bude Mary trápit. Zvažte však všechna pro a proti a neodsuzujte nás.

Pátek

Včera večer s námi pan Watts podle předchozí domluvy pil čaj. Jakmile u dveří zastavil jeho kočár, Mary šla k oknu.

„Věřila bys, Sophy,“ pronesla, „že ten starý blázen chce, aby byl jeho nový kočár úplně stejné barvy jako ten starý? A navíc má být stejně nízký! Ale to nedopustím – budu si stát na svém. Pokud ho nenechá postavit stejně vysoký, jako mají Duttonovi, a pokud nebude modrý se stříbrnými tečkami, neprovdám se za něj. Nebo přece jen ano? Tady přichází. Vím, že bude nezdvořilý, nevrlý a neřekne mi jediné normální slovo, natož aby se choval jako mi…