Rozum a cit

Jane Austenová
(Hodnocení: 3)

74 

Elektronická kniha: Jane Austenová – Rozum a cit (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: austenova19 Kategorie: Štítek:

Popis

Jane Austenová: Rozum a cit

Anotace

Na počátku našeho příběhu jsou sestry Dashwoodovy nuceny opustit dům, v němž vyrůstaly, a přestěhovat se na tajemný ostrov plný divokých příšer a neblahých záhad. Zvítězí sestry Dashwoodovy nad panovačnými matkami rodin i bezohlednými piráty a naleznou pravou lásku? Nebo padnou za oběť chapadlům příšer, která se jim neustále plazí v patách? Tento mistrný obraz Anglie počátku 19. století v sobě spojuje nesmlouvavý společenský komentář Jane Austenové s neméně nesmlouvavými útoky zplozenců moře. Přežijí jen ti nejsilnější – a svou životní lásku získají pouze nejzdatnější plavci!

Jane Austenová – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

, , ,

Název originálu

Sense and Sensibility

Originál vydán

Jazyk originálu

Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

3 recenze Rozum a cit

  1. Ivana W.

    Romantika jako trám. Není to pro každého, ale napsané je to moc pěkně.

  2. Petra Rozmarová

    Další klasické dílo světové romantické literatury z pera Jane Austenové. Těžko srovnat, jestli je lepší Pýcha a předsudek než Rozum a cit, ráda mám obě knihy. Elizabeth je podle mě jedna z mála klasických hrdinek, která ženy reprezentuje v dobrém světle. A do toho pravý gentleman plukovník Brandon a brilantní dialogy. Rozhodně doporučuju k přečtení.

  3. Štěpánka H.

    Opravdové potěšení a radost číst knihy od Austenové… Příběh hrdinek Dashwoodových jsem si ihned oblíbila. Nechybělo vykreslení krásné, leč těžké doby pro ženu. Nechyběl i humor, zamyšlení hodné pasáže, ani trochu toho napětí. Jsem ráda, že na světě ještě existují takové skvosty, krásné, čisté a okouzlující na svou dobu. Jinak plukovník Brandon je můj hrdina, milý, galantní, spravedlivý, takových by mělo po světě chodit víc.

Přidat recenzi

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

3. kapitola

Paní Dashwoodová zůstala na Norlandu ještě pár měsíců – ne že by se zdráhala opustit někdejší domov, když po čase přestalo každé místečko jitřit její duši, naopak, jakmile se opět trochu vzchopila a hlava jí začala sloužit i k něčemu jinému než k rozněcování žalu smutnými vzpomínkami, jala ji netrpělivost, aby už byly pryč, a neúnavně se pídila po vhodném domově někde poblíž, protože vzdálit se z těchto milovaných končin pokládala za vyloučené. Nedoslechla se však o ničem, co by odpovídalo jejím představám o přiměřeném pohodlí a zároveň obstálo před uvážlivou nejstarší dcerou, která rozumně zavrhla několik domů matkou vyhlédnutých jako příliš velkolepých pro jejich finanční možnosti.

Paní Dashwoodová věděla od manžela o synově slavnostním slibu, jímž ulehčil otci v posledníchstarostech na tomto světě. Stejně jako on nepochybovala, že syn závazku dostojí, a byla tomu ráda kvůli dcerám, protože jí by byly podle jejího mínění úroky ze sedmi tisíc liber stačily na živobytí ažaž. Těšilo ji to i kvůli nevlastnímu synovi samému, kvůli jeho charakteru, a vyčítala si, že mu křivdila, když měla za to, že je mu velkomyslnost cizí. Choval se vůči ní i sestrám pozorně, a tak uvěřila, že mu jejich blaho leží na srdci, a dlouhou dobu spoléhala, že jim své dobré úmysly štědře osvědčí.

Nevlastní snacha v ní od prvopočátku probouzela silné antipatie, v nichž se ještě utvrdila, když za půlročního pobytu v její domácnosti blíže poznala její povahu, a dost možná by přes všechnu snahu o slušné vztahy a mateřskou náklonnost ze strany paní Dashwoodové starší obě dámy byly nedokázaly žít spolu pod jednou střechou tak dlouho, kdyby nevyvstal jistý důvod, proč paní Dashwoodové záleželo na tom, aby dcery z Norlandu nepospíchaly.

Tímto důvodem byla vzrůstající náklonnost mezi jejím nejstarším děvčetem a bratrem paní Fanny, příjemným, zdvořilým mladíkem, jehož poznaly krátce potom, co se jeho sestra ujala vlády nad Norlandem, a který tam od té doby trávil většinu času.

Některé matky by byly mladou lásku z vypočítavosti podporovaly, protože Edward Ferrars byl nejstarším synem pána, který zemřel velmi zámožný, a jiné by se byly z prozíravosti stavěly proti ní, protože až na nepatrné vlastní jměníčko byl mládenec zcela závislý na tom, co uzná za vhodné jeho matka. Paní Dashwoodová však nedbala ani jednoho, ani druhého. Jí stačilo, že se zdá hodný, že vzplanul pro její dceru a ta že jeho city zřejmě opětuje. Při svých názorech nemohla připustit, že by majetkové rozdíly mohly být na překážku vztahu dvou lidí, kteří na základě povahového souladu v sobě našli zalíbení, a že by Elinořiny přednosti neocenil každý, kdo ji pozná, to se vymykalo jejímu chápání.

Edward Ferrars je neoslnil zjevem ani vystupováním. Nebyl žádný krasavec a člověk ho musel poznat blíž, aby ho zaujal svým charakterem. Nedostávalo se mu sebevědomí, aby se uměl prosadit, ale když se mu podařilo překonat vrozenou ostýchavost, ukázalo se, že má vřelé srdce. Byl inteligentní a vzdělání mu k tomu zajistilo solidní rozhled. Chyběly mu však schopnosti i chuť vyhovět matce a sestře, které si toužebně přály, aby se proslavil – jako co, nevěděly samy. Hlavně měl tak či onak ve světě vyniknout. Matka chtěla, aby se zajímal o politiku, aby se dostal do parlamentu, dychtila po tom, aby se důvěrně sblížil se slavnými muži té doby. Paní Fanny by bylo tohle vyhovovalo rovněž, ale prozatím, než dosáhne oněch zářných met, by se byla spokojila tím, aby se projížděl po městě ve dvoukolce. Edward však nejevil smysl ani pro slavné muže ani pro projížďky v kočáře. Nepřál si nic jiného než spokojený rodinný život v klidu a soukromí. Naštěstí měl mladšího bratra, který se projevoval slibněji.

Edward pobýval na Norlandu už kolik týdnů, než mu paní Dashwoodová začala věnovat víc pozornosti, protože se v té době ještě oddávala smutku a nevšímala si, co se kolem ní děje. Zaznamenala pouze, že je to tichý, nenápadný mládenec, a za to mu b…