Pýcha a předsudek

Kapitola 39

Druhý týden v máji se tedy všechny tři dívky vypravily z londýnské Gracechurch Street do jistého hertfordshirského městečka, a když se blížily k hostinci, kde na ně měl čekat kočár pana Benneta, zpozorovaly, že díky dochvilnosti kočího už Kitty i Lydia vyhlížejí z jídelny v prvním patře. Obě tam strávily asi hodinu, velmi příjemně zaměstnány nákupem u modistky přes ulici, pozorováním vojáka na stráži a přípravou salátu s okurkami. Nejprve přivítaly sestry a pak je vítězoslavně dovedly ke stolu, kde se skvěla studená pečeně, jakou obvykle skýtají spíže zájezdních hostinců. "Že je to pěkné? Že jsme vás krásně překvapily?" volaly jedna přes druhou.

"Hodlaly jsme vás všechny pohostit," dodala Lydia, "ale musíte nám půjčit nějaké peníze, protože my jsme utratily, co jsme měly, támhle v tom krámě." Pak jim předestřela nákupy.

"Podívejte se, vzala jsem si tenhle čepec. Nezdál se mi ani moc hezký, ale říkala jsem si, co bych si ho nekoupila. Jakmile se vrátíme domů, rozpářu ho a uvidím, jestli bych z toho nedala dohromady něco slušného."

A když sestry čepec odsoudily, zeje ošklivý, opáčila zcela lhostejně: "Hm! Ale ta modistka tam měla ještě dva nebo tři mnohem horší, a až si koupím kousek saténu v hezčí barvě a ozdobím ho tím, bude docela ucházející. A krom toho na tom nesejde, co budeme nosit v létě, vždyť v Merytonu už nebude -ský regiment, za čtrnáct dní odtáhnou."

"Opravdu?" zvolala Elizabeth s velkým uspokojením.

"Rozbijí tábor u Brightonu, a já bych tak chtěla, aby nás tam tatínek všechny zavezl na letní byt! Není to báječný nápad? Tvrdím, že by to skoro nic nestálo. Dokonce i maminka by ráda jela. Jen považte, jak se tu jinak budeme celé léto trápit."

"Ano," pomyslela si Elizabeth, "to by byl báječný nápad, nic jiného bychom si v této chvíli nemohli přát. Dobrotivé nebe! Lázeňský život v Brightonu a k tomu vojenský tábor, jakpak by ne, až se zbavíme obležení jednoho pluku domobrany a merytonských plesů každý měsíc!"

"A teď vám povím novinku," prohlásila Lydia, jakmile zasedly k jídlu. "To budete koukat. Je to dobrá zpráva, báječná zpráva a týká se jistého pána, kterého všechny zbožňujeme." Jane a Elizabeth na sebe pohlédly a propustily číšníka od stolu. Lydia se zasmála a pravila:

"To jste celé vy, pořád samý takt a ohledy. Nechcete, aby to číšník slyšel, jako by mu to nebylo jedno! Hádám, že často vyslechne horší věci než to, co vám chci povědět. Ale je tak ošklivý! Jsem ráda, že zmizel. V životě jsem neviděla takovou dlouhatánskou bradu. Ale teď už tu novinu: týká se to drahého Wickhama a bylo by jí škoda pro číšnické uši, ne?

Wickhamovi už nehrozí nebezpečí, že ho dostane Mary Ringová! To koukáte! Odjela k strýčkovi do Liverpoolu, odjela nadobro. Wickham je zachráněn."

"A Mary Kingováje zachráněna!" dodala Elizabeth. "Zachráněna před svazkem, který by nebyl zrovna moudrý vzhledem k její finanční situaci."

"Udělala velkou hloupost, že odjela, jestli ho měla ráda."

"Doufám, že nešlo o vážné city ani z jedné, ani z druhé strany," pravila Jane.

"Z jeho určitě ne. Vzala bych na to jed, že o ni nestál, ani co by se za nehet vešlo - a kdo by taky stál o takovou hloupou pihovatou protivu?"

Elizabeth se zachvěla při pomyšlení, že by sice nebyla schopna vyjádřit to tak hrubými slovy, avšak že Lydiiny hrubé pocity se málo liší od těch, jež sama dříve chovala ve svém srdci a pokládala za nepředpojaté!

Jakmile se všechny najedly a starší sestry zaplatily, daly zavolat kočího a s vynaložením jistého důvtipu se celá společnost se všemi krabicemi, brašnami a balíčky i s nevítaným přívažkem Lydiiných a Kittyiných nákupů směstnala v kočáře.

"To jsme tu krásně nacpané," jásala Lydia. "Jsem ráda, že jsem si koupila ten čepec, když pro nic jiného tak pro tu legraci, že máme ještě jednu kulatou krabici! Tak, a teď se hezky pohodlně usadíme a budeme si povídat a smát se celou cestu až domů. Nejdřív nám musíte vylíčit, co jste všechno zažily za tu dobu, kdy jste byly pryč. Seznámily jste se s nějakými fešáky? Koketovaly jste? Tolik jsem se těšila, že aspoň jedna ulovíte manžela, než se vrátíte. Jane bude hnedle stará panna, vždyť už jí bude pomalu třiadvacet! Páni, to bych se styděla, kdybych se do třiadvaceti nevdala. Tetinka Phi-lipsová by si tak přála, abyste se vdaly, to nemáte ani ponětí. Říká, že si Lízá měla vzít pa…