Sanditon

3. KAPITOLA

Každé sousedství by mělo mít svou velkou dámu. V Sanditonu ji představovala lady Denhamová a během cesty z Willingdenu na pobřeží o ní pan Parker Charlottě poskytl podrobnější poučení, než bylo doposud třeba. Zmínil se o ní pochopitelně už ve Willingdenu – vždyť byla jeho spolupodnikatelkou, a tak se o Sanditonu nedalo dlouho mluvit, aniž by na lady Denhamovou nepřišla řeč. Už se vědělo, že je to velmi bohatá stará dáma, která pochovala dva manžely, zná hodnotu peněz, je ve velké vážnosti a má u sebe chudou neteř; další podrobnosti o jejích osudech a povaze však ukrátily únavně dlouhou jízdu do kopce nebo uhladily nerovný úsek silnice a poskytly mladé návštěvnici příhodné poučení o osobě, s níž se pravděpodobně bude denně stýkat.

Lady Denhamová bývala bohatou slečnou Breretonovou, obdařenou slušným jměním, ale ne vzděláním. Její první manžel se jmenoval Hollis a měl v kraji značný majetek, k němuž patřila velká část sanditonských pozemků se statkem a zámečkem. Když se s ní oženil, byl to už starší člověk a jí bylo kolem třiceti. S odstupem čtyřiceti let se daly její pohnutky k takovému sňatku těžko posoudit, ale starala se o pana Hollise tak pečlivě a tak se mu zalíbila, že jí všechno odkázal – všechny své statky jí dal zcela k dispozici.

Po několika letech vdovství se dala zlákat k novému sňatku. Zesnulému siru Harrymu Denhamovi z Denham Parku v sousedství Sanditonu se podařilo přestěhovat ji i její značný příjem do svého hájemství, avšak nepodařilo se mu uskutečnit záměr trvalého obohacení své rodiny, jenž se mu připisoval. Lady byla příliš opatrná na to, aby něco vydala ze svých rukou, a když se po smrti sira Harryho vrátila do svého domu v Sanditonu, údajně se pochlubila jedné přítelkyni, že sice od té rodiny nedostala nic než titul, ale také za něj nic nedala. Předpokládalo se, že se kvůli titulu vdávala, a pan Parker uznával, že to přirozené vysvětlení jejího chování odpovídá tomu, jak si nyní titulu očividně cení.

„Chvílemi se chová trošičku důležitě,“ připustil, „ale ne nějak urážlivě – a jsou okamžiky, situace, kdy to hodně přehání se svou láskou k penězům. Je ale dobrosrdečná, velmi dobrosrdečná – velmi ochotná, přátelská sousedka; dobře naladěná, nezávislá, rázovitá – a její chyby lze připsat výlučně nedostatku vzdělání. Je od přírody chytrá, ale naprosto nekultivovaná. Má bystrou, činorodou mysl a na sedmdesátnici je neobyčejně zdravá a do rozvíjení Sanditonu se vrhla s opravdu obdivuhodným elánem. Ovšem tu a tam se přece jen projeví jistá malost. Neumí se dívat dopředu tak, jak bych rád, leká se nepatrných současných výloh a neuvědomí si, jak se jí to do roka do dvou vrátí. Smýšlíme prostě každý jinak. Tu tam se rozcházíme v názorech, slečno Heywoodová. Když vám někdo něco líčí po svém, musíte si samozřejmě dávat pozor. Až nás uvidíte spolu, uděláte si vlastní úsudek.“

Lady Denhamová byla skutečně velká dáma, jíž rozhodně nescházela společnost, protože měla mnoho tisíc ročně, které mohla odkázat, a tři samostatné skupiny lidí, kteří se jí snažili zalíbit: své vlastní příbuzné, kteří mohli zcela oprávněně toužit po jejích původních třiceti tisících librách, aby si je mezi sebou rozdělili, zákonné dědice pana Hollise, kteří museli doufat v její smysl pro spravedlnost, když je zklamal jeho, a členy Denhamovy rodiny, pro které doufal uzavřít dobrý obchod její druhý manžel.

Ti všichni – nebo některé jejich větve – na ni bezpochyby už dlouho a vytrvale útočili, a pan Parker neváhal říci, že příbuzní pana Hollise měli její nejmenší přízeň a příbuzní sira Harryho Denhama největší. Domníval se, že ti první si to u ní nenapravitelně pokazili, když vyjádřili velmi nemoudré a neoprávněné pohoršení po úmrtí pana Hollise, a ti poslední měli tu výhodu, že byli pozůstatkem příbuzenství, jehož si rozhodně cenila, znali ji od dětství a byli stále nablízku, aby mohli různými pozornostmi připomínat své zájmy.

Současný baronet, sir Edward, synovec sira Harryho, trvale sídlil v Denham Parku a pan Parker příliš nepochyboval, že on a jeho sestra, slečna Denhamová, která s ním bydlela, budou hlavními dědici. Upřímně v to doufal. Slečna Denhamová měla velmi malý příjem a její bratr byl na své postavení ve společnosti chudák.

„Je vřelým přítelem …