Z pražských zákoutí

Proč pan Tadeáš Bezinka
 chodí oholen a ostříhán

Podskalská historka

(Psáno v červnu 1886 pro „Národní Listy“)

I.

Klubu „Veselých pijavic“, scházejících se denně v pivnici u Taránka, připraveno bylo jednoho večera pondělního neočekávané překvapení. Toho dne právě o osmé hodině večerní vstoupil jednatel a domácí správce klubu, pan Tadeáš Bezinka, do místností klubových, a rázem umlkl hlasitý hovor a smích a oči všech upřely se na hosta, a ústa – také skoro všech – otevřela se do kořán. Ale toto ticho a vyvalení očí shromážděných „Veselých pijavic“ trvalo jen okamžik, načež zahřměl jizbou hřmotný řehot a „Pijavice“ volaly jako jedněmi ústy:

„Tádo, Tadýsku, jsi to ty!?“

A pak hřměly ze shromáždění jednotlivé výkřiky:

„Tádo! Kam jsi dal vlasy?!“

„Tadýsku! Komu jsi prodal bradu?!“

„Bezinko! Kdo tě to skalpoval??“

Pan Tadeáš Bezinka postál chvilenku nepohnut na prahu v patrných rozpacích, mžouraje po shromáždění a upevňuje na nose skřipec se šedivými skly, jenž mu stále sklouzal, jako by nebyl dosud uvyklý seděti na vyčnívající části hladkého obličeje jednatele a domácího správce klubovních místností. A když se pan Tadeáš rozkročil, aby usedl mezi soudruhy, znova se ozval nevázaný řehot: „Koukejte, Tadýsek učí jezdit cvikr! Tadýsek si dal zasklít oči!“

Konečně se pan Bezinka vzpamatoval, odkašlal si, jako by nabíral k delší řeči, a potom, tváře se nen…