Historie o doktoru Faustovi, slavném černokněžníku

Asi toho času přijal k sobě Faust fámula čili sluhu, a sice hlavně jen kvůli snadnějšímu provozování svého čarodějství. Bylo tehdy hodně zima, sníh poletoval řídce a vítr hvízdal všemi kouty a kolem rohů, jako by se čerti ženili.

V této nepohodě zastavil se před domem Faustovým mladý žák a počal dle zvyku tehdejší doby odzpěvovati responsorium; Faust chvíli naslouchal zpěvu žákovu, a když viděl, že se chuďas v hadříčkách svých mrazem tetelí, ustrnul se nad ním a uvedl jej do domu a nahoru do teplé jizby, aby se ohřál a posilnil. Pak dal se se zpěvákem do řeči, a seznav, že je mladík učenlivý a zchytralý, přijal ho za fámula. Během času zamiloval si svého nového sluhu a učeníka svého velice, neboť byl zvláště v kouzelných věcech velmi chápavý, zároveň však mlčenlivý, takže Faust všecka svá tajemství svěřiti mu mohl bez obavy, že je vyžvatlá. Ano, fámulus Faustův získal si do té míry důvěry pána svého, že jej Faust i s ďáblem Mefistofelem seznámil, kteréhož se sluha doktorův pranic neulekl, nýbrž za krátký čas docela čertu uvykl a ve všem rozkazů jeho poslouchal, jak mu doktor nařídil. Faust, vida tyto schopnosti a dobrou vůli sluhovu, přilnul k němu tak, že v poslední vůli své všecken svůj majetek mu odkázal.

A když …