Historie o doktoru Faustovi, slavném černokněžníku

Doktor Faust tonul sice ve světských rozkoších a radostech; nic mu nescházelo, všeho bylo dosyta, a zaráčilo-li se mu něčeho, již byl pohotově ďábel, aby apetit jeho ukonejšil. Ale přes to vše byly okamžiky, kdy se hnulo ve Faustovi svědomí a kdy vznikaly v něm lepší myšlénky. Vzpomněl si časem na Pána Boha, kterého se byl tak naprosto odřekl, a tu bývalo mu náramně podivně kolem srdce. I připadlo mu jedenkráte, že má dosud Bibli a jiných nábožných křesťanských knih více, i že bude v nich časem čítati, když mu návštěva kostela zakázána. „Vždyť nemusí čert o všem věděti, co dělám, a já cítím v sobě přece ještě maličkou jiskřičku důvěry v Boha. Kdož ví, snad mi jedenkráte hřích můj odpustí!“

Ale hned objevil se čert Mefisto, jenž i nejtajnější myšlénky Faustovy znal, a řekl:

„Doktore milý, nechci ti překážet v ničem, cokoli chceš podniknouti, ale dovol, abych ti připomenul čtvrtý artikul vzájemné smlouvy naší; zapomněl jsi, čeho se odříkáš? Měj dobře na paměti každou písmenu, aby tě nepotkalo něco nemilého! Nemůžeš-li však postrádati útěchy Bible – o ostatních škvárech ani nemluvím – tedy ti dovoluji čítati v ní, avšak jen první, druhou a pátou knihu Mojžíšovu; do ostatního mi nekoukej! Žalmy Davidovy nesmíš čísti. Z Nového zákona dovoluji ti jen, co psali učedníci celník, malíř a lékař. (Ďábel mínil tu Matouše, Marka a Lukáše.) Jana nečti. Tlachala Pavla a jiných, kteří psali epištoly, také si nevšímej.“

A tak vyjmenoval ďábel ještě mnoho, co Faustovi čísti dovoleno a co nikoli.

Faust poslouchal ďábla se sklopenou hlavou, a když dokončil, odpovídal těžkomyslně:

„Inu, když vy pekelníci provádíte takovouhle přísnou cenzuru, nezbývá mi ovšem než podvoliti se ve všem podmínkám tvým a čísti a nečísti, jak a co za dobré uznáš. Z řečí tvých pozoruji také, Mefistofele, že jsi v těch písmech a katechismech křesťanských důkladně honěný – jak říkáme – a to mne naplňuje velikým respektem. Jelikož jsem však studoval také teologii – byl bych se málem stal ‚majstrem‘ – a jelikož by mne velice těšilo chvílemi o těch věcech disputovati, prosím tě, abys mně v té příčině věnoval vždy trochu času a stal se tak poněkud domácím mým kazatelem. Je ti beztoho lhostejno, o čem se mnou mluvíš, je-liž pravda?“

Mefistofeles k…