Historie o doktoru Faustovi, slavném černokněžníku

Ignát Herrmann

2,42 

Elektronická kniha: Ignát Herrmann – Historie o doktoru Faustovi, slavném černokněžníku (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: herrmann02 Kategorie:

Popis

E-kniha Ignát Herrmann: Historie o doktoru Faustovi, slavném černokněžníku

Anotace

O autorovi

Ignát Herrmann

[13.8.1854-14.4.1935] Český spisovatel, humorista a redaktor. Narodil se roku 1854 v Horním mlýnu u Chotěboře. Rodina se zanedlouho přestěhovala do Hradce Králové. Ignát se pak vyučil v Praze kupeckým příručím a stal se obchodním cestujícím. Poté pracoval u svého bratra v advokátní kanceláři jako písař. V této době začal psát glosy a povídky. Od roku 1873 byl zaměstnán jako redaktor...

Ignát Herrmann: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Historie o doktoru Faustovi, slavném černokněžníku“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Svrchu již pověděno, kterak Faust přijal za fámula čili sluhu chytrého, prohnaného mladíka, jenž slul Krištof Wagner a jenž byl zcela důstojným a schopným pomocníkem svého pána. Jemu svěřil také doktor Faust všecka svá tajemství, všecky své čáry a švingulace, neboť seznal, že nikdo není tak chápavým jako Wagner a že by nikdo čarodějných receptů jeho nedovedl tak použíti jako věrný a šikovný fámulus.

Když pak se chýlil ke konci rok dvacátý čtvrtý a Faustovi nastávalo rozloučení se světem, povolal k sobě čaroděj známého notáře a několik známých studentů za svědky a dal zhotoviti poslední pořízení, jímž celý svůj majetek, dům i zahradu, nádobí i náčiní, hotové peníze i knihy – zkrátka vše, co mu náleželo, odkázal fámulovi Krištofu Wagnerovi. Po sepsání a zapečetění testamentu – když notář i svědkové Fausta byli již opustili – povolal k sobě doktor Wagnera a oznámil mu, jak se o něj postaral, nařizuje mu zároveň, aby všecka jeho učení choval v tajnosti a aby nikdy ani nejmenší maličkost nikomu neprozradil. „Neboť,“ řekl doktor Faust, „věz, že kumšt svobodného našeho umění nezáleží v ničem jiném než v tom, že jsme o něco chytřejšími jiných lidí. Pokud bude hloupých lidí na zemi – a ono jich bude do skonání světa –, potud povede se nám i jiným mágům výtečně. I po tisíci letech najdou se lidé, kteří uvěří v kouzla a čáry – jen se jim nesmí vysvětliti, kterak se ta kouzla a čáry provozují, sice se nám vysmějí a budou provozovati čáry po nás – a je vždycky zle, dostane-li se kumšt a věda prtákům a příštipkářům do ruky.“

A poté udělil Faust Wagnerovi ještě mnoho jiných naučení a ke konci dodal: „Za to pak, žes mi tak věrně a oddaně sloužil, chci tě obzvláště odměniti; vyžádej si tedy nějaký dar ode mne, dokud mám vůli i moc, abych ti vyhověti mohl.“

Wagner okamžik přemýšlel a pak řekl:

„Drahý mistře, byl bych velice šťastným, kdybych mohl vésti takový život na světě jako ty a kdybych měl takového sluhu, jakým jest tobě Mefistofeles.“

Načež odpověděl doktor Faust:

„Odporučil jsem ti vše, co mám, a z knih, které jsem po celý svůj život shromažďoval a sepisoval, seznáš, jak se chovati máš, abys byl živ bez starosti a ve slávě, jako tvůj mistr. Pokud pak se týče pekelného sluhy Mefistofela, lituji, že ti ho také nemohu odkázat, neboť s vypršeným čtyřiadvacátým rokem skončí jeho služba u mne a&…