Historie o doktoru Faustovi, slavném černokněžníku

Nyní však poslyšme o mnohých švandách a čertovinách, jaké Faust za pomoci sluhy svého Mefistofela prováděl.

Bylo to roku 1525, kdy se město Mnichov chystalo velikými přípravami ke sňatku kurfiřta bavorského. Ze všech končin světa sjížděli se vyslanci, hosté i muzikanti, a magistrát mnichovský připravoval rozličné komedie a rachejtle pro diváky domácí i přespolní. Toho času studovali ve městě Witemberce tři mladí rytířští synové, kteří uslyševše o nastávající znamenité svatbě, měli hrozitánské trhání a byli by dali nevím co, kdyby se mohli na tu parádu hezky zblízka podívat, neboť při takových příležitostech spatří se mnohem více zadarmo nežli jinde za peníze. Dlouho se umlouvali, jakým způsobem by svému hofmistru rybník vypálili a do Mnichova se rozběhli, ale scházelo jim k tomu skoro všecko: neměli ani koní, ani peněz, a na šlechtické jejich slovo již ani Žid půjčiti nechtěl. Tu konečně vytasil se jeden z nich – kterýž byl nejstarší a nejmoudřejší – s dobrou radou, kteréž se ostatní dva s velikou chutí chopili:

„Milí přátelé, chcete-li mne poslechnouti, povím vám, jakým způsobem se dostaneme na svatbu bez koní a bez sedla, ba docela bez peněz, a co nejlepší, můžeme se navrátit dříve, nežli někdo nepřítomnost naši zpozoruje. Víte zajisté dobře, že zdejší doktor Faust jest velikým přítelem a příznivcem studentů, a my sami již několikráte v domě jeho jsme byli uctěni a vyčastováni. Tento doktor Faust pak – jakž také víte – umí více nežli víno píti a v karty hráti a provedl již ledacos, o čem se jiným ani nezdálo. Mám za to, že by mu bylo hračkou dopraviti nás do Mnichova a učinil by to zajisté, kdybychom ho poctivě za to požádali. Pročež navrhuji, abychom ho k sobě na posezení při dobrém doušku pozvali a prosbu svou mu přednesli.“

Tento návrh, jak již řečeno, zalíbil se ostatním dvěma velice a ihned učinili Faustu vzkázání, aby je návštěvou svou potěšil. Faust nedal se na dobré popití nikdy dvakráte zváti, i přišel bez okolků a při druhém poháru již zvěděl, co od něho mladí rytířové žádají. Rozumí se, že jim ihned pomoc přislíbil, když mu dříve svatou mlčenlivostí se zavázali.

V předvečer slavnosti mnichovské obeslal Faust mladé šlechtice k sobě, přikázal jim, aby co nejskvostněji se oděli a za prvního svítání k němu se dostavili. Aby však dobře si pamatovali, že ani cestou, ani ve Mnichově nesmí z úst jejich ni slova vyklouznouti, chtějí-li, aby vše dobře skončilo. Jinak neručí za to, že nestane se jim nějaká nehoda, již by jen sobě musili přičítati. Čemuž oni všichni přisvědčili a navlas vyplniti slíbili. První zášeří denní zastalo již studenty u Fausta, jenž uvedl je do zahrady a ještě jedenkráte napomínal jich, aby ani slova nepromluvili, děj se co děj. Pak rozestřel na záhoně široký tmavý plášť, postavil se doprostřed a velel studentům, aby kolem něho se posadili. Pak promluvil několik nesrozumitelných slov, a sotvaže poslední z rytířů na plášti se usadil, zavanul prudký vítr, stočil plášť do kotouče, takže všichni čtyři pasažéři b…