Bodří Pražané

Ignát Herrmann

69 

Elektronická kniha: Ignát Herrmann – Bodří Pražané (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: herrmann01 Kategorie:

Popis

Ignát Herrmann: Bodří Pražané

Anotace

Ignát Herrmann – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Bodří Pražané“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

»Elektrický« muž

(„Švanda Dudák“ 1887)

Pražské hostince mají vlastně obecenstvo dvojí: jedno přichází, aby od sedmé do jedenácté – po případě i do dvou s půlnoci – klidně posedělo při obvyklém počtu sklenic piva a aby vykouřilo obvyklý počet doutníků. Máte jisté hostince, v nichž vidíte denně tytéž tváře na týchž místech, jež jsou vyhrazena denním hostům, jako by byla pojištěna knihovně. Opovažte se a sedněte někdy ke stolu, který jest obsazen několikaletou společností a při němž náhodou ještě jedna židle prázdna, očekávající svého pravého a jediného usedlíka: uvidíte, jak chladně vás přivítá uzavřený kruh, do něhož jste bezděky vnikli, a jak vás konečně bodavé zraky stolovníků vypudí z místa v okamžiku, kdy se dostaví onen jediný a oprávněný držitel židle, kterýž opře se tázavým, opovržlivým pohledem o smělce, jenž nezván a nevolán uchvátil jeho křeslo. Vstanete, jako by vás pes kousl, omluvíte se, že jste vytrhovali, a chopivše se nedopité sklenice táhnete dále sálem nebo zahradou hledajíce místečka, jež není tak vytrvale střeženo a bráněno.

Takové je to první kmenové obecenstvo, pohlížející jaksi pansky přes rameno na ubožáky, kteří navštěvují hostince jednou za čas. I sklepníci chovají se méně uctivě k takovýmto přelétavým ptákům, nejnemilostivěji však nakládají s nimi sklepnice, jejichž pohrdavý pohled jakoby chtěl říci: Chudáku, ty máš na hospodu jednou za uherský měsíc!

A pak tedy máme v Praze jiné hospodské obecenstvo, národ kočovnický, jehož členové neusedají nikde, aby pojedli a popili, alebrž klátí se z hospody do hospody, určitým směrem, neúnavně dál a dále. Přicházejí denně téměř touž hodinou a putují mezi stoly, od hosta k hostu, a oslovují vás buď mlčky, neotevírajíce ani úst, ale za to pohledem nejvýmluvnějším, aneb skuhrají chraptivým hlasem denně touž průpovídku, touž prosbu, totéž vyzvání. Tento kočovný nárůdek sestává z mužských i ženských, z prodavačů leštidla a sirek, z ředkvičkářek, z gránů[29] nastrkujících vám pod nos koše jižního ovoce a chřestících váčkem s kuličkami, na nichž číslice od prvničky do devadesátky. Vybízejí vás ke hře loterní, v nichž hlavní výhrou krabička puškvorce, větrových pokroutek, čokolády či jiných pamlsků, a nutí do vás tak vytrvale špinavé, ohmatané lístky s řadou číslic, že neodoláte. Po nich přicházejí staré ženy s voňavkami, s nákrčníky, a prosí tak dojemně za počinek, že konečně se ustrnete a koupíte něco, byť jste toho i nepotřebovali.

Řada těchto návštěvníků jest nevyčerpatelná, nekonečna. Marně se zahloubáváte v hovor se sousedem, marně usedáte v nejodlehlejší kouty, abyste měli pokoj. Vždy a všude vyčenichá vás kočovník s náručním krámkem svým a vykládá před vámi poklady všeho druhu ze železa, z mosazi, z hovězí „slonoviny“, z falešné želviny. Jste-li srdce poněkud měkčího, odnášíte si z hospody plnou kapsu pamlsků, mýdel, krabiček se sirkami a jste zásobeni nákrčníky a kšandami na celý rok.

Konečně – a to obyčejně v hodinách již pozdějších – přichází do hostince muž, jenž nezadává si se sprostým zbožím, jehož všude dostatek; jenž nevnucuje do vás věci k snědku a bezcenné padělky galanterního zboží – muž, kterýž přináší vymoženost vědy. Má ji zavřenou v truhlici, tu vědu, a říká se tomu elektrika. Zachrastí vám za hlavou dvěma mosaznými rukojeťmi, postaví truhlík na stůl, otevře víčko, zamíchá svou „baterií“ …