Bodří Pražané

(Z úvodu k prvému vydání r. 1893)

Jsou lidé, kteří žijí v Praze od narození do smrti, což trvá někdy hodně dlouho, ale za celou tu dobu nepovšimnou si hrubě života, který kolem nich šumí, se valí, hřmotí – nerozeznávají, kdo a co vše „tou Prahou hýbe“. Jim zdá se, že nemůže jinak býti, než jest. A celý svět připadá jim stejným. Vidí-li koho v klobouku, v kabátě a v kalhotách, vědí, že to mužský. Potkají-li figurku v plášti, s malou zahrádkou nebo s vycpanou ptačí rodinou na klobouku divných tvarů, v sukních a se slunečníkem neb vějířem, hádají nepochybně, že to ženština. Jaký, jaká, jakého povolání a významu pro společnost – vším tím hlavu si nelámou. Kdo žije život spořádaný, pravidelný, kdo vypíjí svoje pivo jen doma, kdo chodí se slepicemi spát a každého rána jenom na vlastní posteli se probouzí, nespatří a nepozná do nejdelší smrti mnohého ze svých spoluobčanů, jeho život a význačné vlastnosti.

Přírodopis velikého města jest obšírný, nekonečný – ještě nikomu se nepovedlo napsati jej úplný. O tvorech dvounohých a čtvernohých ví se tak skoro o všech a všechno a ze všech pěti dílů světa – přírodopis velikého města jest proměnlivý. Přizpůsobuje se sice i němá tvář modernímu životu, kde jím je dotknuta, ale v celku je čtvernohý osel skoro všady šedivý a husa nebude jakživa koloraturní zpěvačkou. Jinak ve větších a velikých mraveništích lidí. Příslušníci těchto společenských shromáždišť přizpůsobují se stále denním požadavkům a mění se dle schopností vlastních a neschopností jiných. Dnes ho máte za člověka zcela rozumného a svědomitého – zítra se z něho vyklube špekulant a podnikatel staveb. Přes noc vám rozryje a zničí zahradu, do níž vedlo nějaké postranní okno z vašeho bytu a do které jste s potěchou léta nahlíželi, vykácí staleté stromy, rozkope trávníky, smete šťavnaté houštiny, rozseká stinná stromořadí na palivo a v náhradu za to navalí vám kasárních zdí s řadami nespočetných oken, spoustu střech, osazených nespočetnými, věčně čadícími komíny.

Setkáte se ráno s někým, koho jste odjakživa pokládali za sobě rovna a kdo ve vzácném souzvuku s vámi pociťoval tíseň mnohých nesrovnalostí a neshod v životě a ve společném hospodářství. A žasnete, jak se na vás dnes podíval, jak svrchu vás odbyl. Teprve teď vzpomínáte, že je od včerejška obecním radou, a jako takový že naprosto přestal cítit s tou „luzou“, která si pořád na něco stěžuje, pořád něco chce. Od včerejška, přes noc to dovedl!

Obcovali jste druhdy s člověkem, o němž jste byli přesvědčeni, že má naprostý soucit s bližním, cit pro právo a spravedlnost, …