Před padesáti lety II

Kapitola 41

(V červenci 1923)

(Ženitba dr. Fr. Uhra. – O jeho manželce.)

Sňatek doktora Uhra nebyl sňatkem z lásky. Tomu nasvědčuje písemné sdělení, jež pochází od příbuzného jeho ženy a jež kladu níže. Neblahý nápadník seznámil se s děvčetem skrze jejího krajana, od něhož asi taky zvěděl o majetkových poměrech rodiny. Dívka měla věno na tehdejší dobu značné – podíl to otcovský –, krom toho v budoucnosti kynulo taky značné dědictví po matce. Doktor Uher byl peněz potřeben a jako jurista počítal snad i s budoucím dědictvím. (Toho dědictví se jeho ženě skutečně taky dostalo, ale později, když už se s chotěm byla rozešla. Ba dostalo se jí pak i dědictví po bratru předčasně zemřelém.) Osudnou okolností bylo, že Anin otec, muž rozšafný a vážený, který kdysi zastával nejčestnější úřad v obci, byl dávno v hrobě. Zbývala nemoudrá matka, která byla oslněna domnělou skvělou existencí nastávajícího zetě a bránila známosti děvčete s domácím, zcela pro ně vhodným kupcem. Vdavky Aniny byly upleteny příbuznými a velmi se o ně přičinil taky zmíněný svrchu bratr její, tehdy teprve oktaván gymnázia litomyšlského, který byl pln obdivu k dr. Uhrovi a ve své nezkušenosti věstil sestře šťastné manželství a budoucnost. Dívčin otčím snad neměl do věcí mnoho co mluvit, snad mu na tom taky nesešlo.

Jeden z mých pánů zpravodajů praví:

„Měli oba manželé zajisté příčin k nespokojenosti dost, po mém mínění však pí U. mnohem více, takže s větší ještě oprávněností než minule mohu tvrditi, že ona se stala obětí nezřízeného alkoholika i nerozumu a trestuhodného zneužití práva matky své.“

O věno bylo dr. Uhrem delší čas vyjednáváno, a snad i to bylo příčinou, že sňatek, na nějž dr. U. již v červenci 1861 tak naléhal, protáhl se až do listopadu.

A manželství Uhrovo byla rozvráceno hlavně asi pro peníze, jak ujišťují pamětníci do historie zasvěcení. Když asi za půl léta po svatbě byl přínos mladé ženy, šest tisíc zlatých, utracen a rozprášen, požadoval dr. U. další tři tisíce, kterých však nedostal, ač rodina peníze měla. Zatím asi taky matka prohlédla, peněz neposlala. Vzájemný poměr manželů sotva se tím zlepšil. Doktor U., aby si pomohl k penězům, počal prodávati všeliké věci z výbavy ženy své, a tu tedy ona, aby zachránila, co zachrániti bylo lze, prý sama od muže odešla i s nábytkem. Odvážel ji buď otčím její, nebo matka.

Neodcizila tedy choti svému „všechno jeho jmění“, jak o ní bylo napsáno v romantickém a fantastickém zpracování případu Uhrova, ježto žádného jmění neměl, a neuprchla mu „s nejdůvěrnějším jeho přítelem za moře“, nýbrž se vrátila do svého rodiště na českém východě.

Její návrat po krátkém životě společném, snad ještě než „líbánky“ minuly (není zcela určitých zpráv, kdy od muže odešla), byl pro malé venkovské město arci pochopitelnou senzací. Byla příliš mladá, aby se byla mohla se životem odevzdaně vyrovnati. Zdá se, že byla i dost lehkovážná. Po svém návratu sotva ušla posměšným pohledům svých krajanek, mladých i starších, které jí dříve skvělé vdavky záviděly. A tu mladá žena, buď aby vyvzdorovala okolí, buď aby ohlušila svědomí – měla-li z krátkého manželství cosi na svědomí –, či aby dala najevo, že si ze všeho nic nedělá, „vrhla se do proudu zábav“ a zvlášť horlivě na divadle ochotničila. I o tom o všem stůj zde list muže zasvěceného, k jehož užití mne pisatel zmocnil a přímo si je vyžádal:

Manželka dra Uhra.

Z rodinných tradic podává Ant. B.

Přestalo slunko svítit,
pohasla láska má,
Bůh musí tě zatratit,
žes byla nevěrná… ^[65]

(Pisatel po několika řádcích úvodu pokračuje:)

„Článek ten dovoluji si doplniti. Dr. Uher byl ženat, ale se svojí manželkou žil toliko kratičký čas. Ženil se na doktora práv v mladém ještě poměrně věku 33 let^[66] a vyvolenou jeho byla slečna Anna X. z X.,^[67] roku 1845 narozená, tedy o 17 roků^[68] mladší. Byla vlastní tetou ženy pisatele těchto řádků a dle podobizny, kterou jsem teprve nedávno ve starém rodinném albu při poslední své návštěvě v X. vyslídil, žena vzácné krásy, černovláska, bílé pleti.

Sňatek podle rodinné tradice zprostředkoval nějaký příbuzný a podle zachovaného dopisu bratra nevěstina Františka X., pozdějšího kněze, který mám před sebou, tehdy ještě oktavána gymnázia litomyšlského, ze dne 26. dubna 1861, přičiňoval se zaň tento nejvíce sám.

V listě tom píše rodičům (otec Rudolf X. byl již nevlastní) mimo jiné:

‚Kašpar^[69] mi píše, že z onoho listu si pan doktor nic nedělal, neb prý poznal, že je to uličnický kousek^[70] a stran toho a jinších věcí ještě druhý den na to mluvil s p. biskupem.^[71] Bratr mi píše, že chcete dáti Anně 4000 zl. nových peněz. Ono to arci podle svatebních smluv jináče nevypadá, a zvláště když jste panu dr. nepsali, že za otcovský díl by se dalo jednou tolik utržit a že je to vše v levné ceně bráno. Kašpar mi píše, že je jurista, a že tedy nejlépe, aby to vše bylo dobře projednáno. Byt že prý teď už bude prázdný a pan doktor povídal, že se tam sám stěhovati nebude.

Je prý na něm (na dr. Uhrovi) pozorovati, že je jaksi zaražený. Ono to, nejdražší rodiče, jen na Vás záleží. Můžete-li něco Anně přidat – já sám ze svého podílu otcovského přidám jí 500 zl. ve stříbře – učiníte dceru Vaši šťastnou, že si ani pomysliti nemůžete.‘“

(Dopisovatel pokračuje:)

„Z úryvku tohoto dopisu zřejmo, že dr. Uher prostřednictvím příbuzných vyjednával s rodiči delší dobu o věnu, tedy nejednalo se mu patrně o nevěstu, jako o výši věna. Oddával se prý již tehdy nezřízenému životu, byl prý zadlužen a věnem chtěl si vypomoci z nesnází.

Když dopisy bylo vše vyjednáno k oboustranné spokojenosti, navštívil dr. Uher několikráte svoji nevěstu v X. Vždy byl elegantně oděn, s cylindrem na hlavě, a když se se svojí mladičkou nevěstou procházel ,v lipkách‘, byl párek ten předmětem závisti, zvláště nakysavělých již panen, které 16leté žabce tak znamenitou partii záviděly. Dnes i na našem venkově slovo doktor již tolik neznamená jako v letech 60., kdy dr. práv a poslanec vzbuzoval u lidu představu člověka penězi oplývajícího.

Ještě téhož…