Lady Susan

Závěrem

Tato korespondence, během níž se někteří z jejích účastníků sblížili, zatímco jiní se naopak odcizili, nemůže – ke škodě Poštovního úřadu a jeho pokladny – dále pokračovat.

Z poštovního styku mezi paní Vernonovou a je jí neteří koneckonců vytěžil úřad a potažmo stát velmi málo, protože paní Vernonová ze stylu Frederičiných dopisů brzy vytušila, že byly psány pod dohledem matky! Proto také odložila důvěrnější dotazy na dobu, kdy je bude moci vznést osobně v Londýně, a psala spíše méně často.

Mezitím se od upřímného bratra dozvěděla, co přesně se událo mezi ním a Lady Susan, díky čemuž posledně zmíněná poklesla v jejích očích ještě více než kdy dříve. Úměrně tomu začala horlivěji usilovat o to, aby dostala Frederiku z jejího vlivu a mohla o ni pečovat sama. Byla rozhodnuta nevynechat jedinou příležitost, byť s nevelkou nadějí na úspěch, která by mohla vést k získání souhlasu ze strany švagrové. Její snaha v tomto směru uspíšila její návštěvu Londýna. A pan Vernon, jenž – jak se již dříve ukázalo – žil téměř výhradně pro to, aby dělal, co se od něj žádalo, brzy našel odpovídající obchodní záležitost, kvůli níž musel cestovat právě do Londýna.

Paní Vernonová krátce po příjezdu do města čekala na Lady Susan netrpělivě a s myšlenkami na Frederiku.

Dostalo se jí tak nenuceného a veselého přijetí, že se málem odvrátila hrůzou – žádné vzpomínky na Reginalda, žádné vědomí viny žádné rozpaky. Lady Susan byla zjevně v dobrém rozmaru a chtěla za každou cenu všemožnou pozorností ke švagrové a švagrovi ukázat, jak je laskavá a jak skvěle se cítí v jejich společnosti.

Frederica se nezměnila ani o trochu víc než Lady Susan. Stále se chovala odměřeně a v přítomnosti matky měla stejně ustrašený pohled jako předtím. Ujistila tetu o tom, že je v nepříjemné situaci, a souhlasila s plánem vše změnit. Lady Susan se neprojevovala jako bezcitná matka. Nepříjemné téma, totiž Sir James, přišlo úplně na konec, přičemž jeho jméno bylo jen letmo zmíněno s tím, že není v Londýně. Během celého rozhovoru vyjadřovala Lady Susan pouze starost o dobro a pokroky dcery. S vděkem a potěšením Vernonovým sdělila, že se Frederica stále rozvíjí. Co víc si jako matka může přát?

Překvapená a nedůvěřivá paní Vernonová nevěděla, co může očekávat. Její názory se neměnily, pouze měla stále větší obavu, zda se její plán podaří provést. První jiskřička naděje vzešla z otázky Lady Susan, zda si myslí, že Frederica vypadá stejně dobře jako předtím v Churchhillu. Musí se totiž přiznat, že ji občas znepokojují pochybnosti, zda jí život v Londýně dělá dobře. Paní Vernonová se nesnažila pochybnosti rozehnat, a naopak přímo navrhla, že by se nete…