Honzlová

Kapitola VII

„PRIJMI SOUDRUZKU FANTOVOU – PREDEJ KLICE –VYSVETLI KDE JE NACINI – DOUFAM ZE SI BUDETE ROZUMET – KORAN“

Tos uhod, soudruhu řediteli, avšak rozkaz je rozkaz. Předám smetáky, předám kýbl, hadry, vosky, Rudý práva na okna, předám, seznámím, rozkaz.

Ale klíče jen přes mou mrtvolu. K tomu mě žádný telegram co slovo to jedna finská valuta nedonutí.

Přihnala se, vypáranou vlnu kapánek přeleželou, šejdrem, ofinku jak stánek na okurky, blond, vyšisovanou, peroxidovou.

„Tak co dostala ste telegram soudružko dostala já vim že dostala tady na to mám doklad že ste ho dostala to si nemyslete že mě teď jen tak odbudete když ste to dostala černý na bílým já sem jim to hnedka dala vědět tak hloupá nejsem jak ste se mnou zacházela a teďka mi ukažte ty smetáky já se dám do práce je to tady celý zašlý potřebuje to vzít z gruntu jak v tomhle svinčíku mohli celý ty leta pracovat já jim tady připravim prostředí na prostředí záleží prostředí inspiruje a je součástí kultůry jak tady v tom svinstvu mohli vydržet celý ty leta chudinky…“

Jako doklad identity mi podala čerstvý telegram, co slovo to dvě finské valuty, dvě perly, dvě flašky koňaku v túzu.

„HONZLOVA DOSTANE TELEGRAFICKY PRIKAZ PREDAT KLICE A NACINI – JESTLIZE NEPREDA ZAVEDEME RIZENI – FESTIVAL NADHERNY – ALENKA A BORIK ZDRAVI MAMKU – AT ZIJE PRATELSTVI MEZI NARODY – AT ZIJE NASE KRASNA MLADEZ – AT ZIJE MIR – KORAN“

Ti tam museli být už totálně zalkoholizovaní z té družby, z toho trojčení na kvadrát. Měla jsem je před očima. Jak provolávají zaklínadla, zpocení, utahaní, uskákaní samou radostí a nadšením a ještě větší radostí a nadšením, ochraptělí, druží se, druží, a protože jsou přes folklór, dělají hada na ulicích, na každém plácku dělají hada, drží se za boky, jeden za druhým, skáčou po levé noze, po pravé noze a zpívají českou lidovou Já mám rád tu kudrnatou Káču, obrat a znova, po levé, po pravé, já si pro tu Káču oči vypláču ráz dva, udělalo bác, valná hromada, objímání, vochlování, mir i drůžba. Z Kořána leje, Fantice ztratí na váze, ale hned zas nabere, jen co se zhluboka nadýchne. A v čele hada mladý, kučeravý, světlovlasý Ivánuška Kapounovic, básník, herec, zpěvák, tanečník, hudební skladatel, výtvarník i filozof, všecko umí Ivánuška, maminčina pejcha, vždycky je všude v čele, jistě bude brzy laureátem. Ano, bude, všichni budou laureáty, mladí, nadšení, bez váhání darovali revoluci životy. Naše.

At zije nase krasna mladez at zije mir Koran. Po…