Létající kufr

Byl jednou jeden kupec a ten byl tak bohat, že mohl celou hlavní třídu a skoro ještě jednu postranní uličku samými tolary vydlážditi. Ale toho neučinil, uměl své peníze jinak využitkovati. Vydal-li halíř, dostal vždy tolar zaň; ba takový kupec byl – ale konečně musil také umříti.

Všecky ty peníze zdědil jeho syn. Ten žil nádherně a v radovánkách, chodil každé noci na maškarní plesy, dělal papírové draky z bankovek a házel na jezeře „misky“ zlaťáky místo plochými oblázky.

Tímto způsobem mohlo ovšem peněz ubývati a též ubývalo. Konečně měl již jen čtyři groše a žádných šatů než pár tretek a starý župan.

Teď se však přátelé jeho již oň nestarali, když se nemohli ukazovati v jeho společnosti na ulici. Pouze jeden z nich, dobrák, poslal mu starý kufr se vzkazem: „Spakuj!“ To bylo sice tuze hezké, ale nebylo co spakovati, a tak si sedl do kufru sám. –

To byl zázračný kufr! Sotva se stiskl zámek, mohl lítati. To kupec udělal, a fr! fr! letěl kufr s ním komínem nahoru dále nad oblaka a stále dále a dále. Chvílemi dno povážlivě zapraskalo, a kupec měl veliký strach, aby kufr se mu neroztrhl, byl by udělal notný kotrmelec! Ale chraň Bůh, konečně přišel úplně zachovalý do Turecka. Kufr ukryl v lese do suchého listí a vešel do města. Zde mohl volně procházeti, neboť všichni Turci nosí jen trepky a župany.

Tu potkal chůvu s děckem. „Poslyš, ty turecká chůvo.“ pravil, „co je to za veliký zámek hned za městem, jehož okna jsou tak vysoká?“

„Tam zůstává dcera císařova,“ odpověděla, „bylo jí prorokováno, že ji jeden milenec udělá tuze nešťastnou, a proto nesmí, není-li císař neb císařovna při tom, nikdo jí navštíviti.“

„Děkuji“ pravil syn kupcův. A šel do lesa, sedl si do svého kufru, letěl v něm na střechu zámku a vlezl oknem k princezně.

Ta ležela na pohovce a spala a byla tak čarokrásná, že ji musil políbiti. Tu se probudila a velmi se poděsila, ale on pravil, že je turecký pán bůh, který k ní přišel vzduchem, a to se jí velice líbilo.

Pak si sedli vedle sebe, on chválil její krásné oči a pravil, že jsou to nejnádhernější tmavá jezera, v nichž myšlenky plují jako sirény. O jejím č…