De Profundis

Královský žalář, Reading, l. dubna 1897

Drahý Robbie!

Zasílám Ti zvlášť vedle tohoto dopisu rukopis, který, doufám, najisto dojde. Jakmile jej přečteš a ovšem také More..., kterého vždy míním zároveň s Tebou, dej mi, prosím, pořídit pečlivý opis.

Přeji si z různých příčin, aby se tak stalo. Zde stačí jedna. Rád bych tě pro případ své smrti jmenoval svým literárním vykonavatelem poslední vůle; budeš mít úplné autorské právo k mým dramatům, knihám i článkům. Jakmile k tomu budu mít dle zákona právo, učiním tak. Moje paní nerozumí mému umění pranic a nelze od ní tedy očekávat, že by se o ně nějak zajímala. A Cyril je ještě dítě. Obracím se proto přirozeně na Tebe, jak činím fakticky ve všem, a rád bych Ti předal všecka svá díla. Deficit z výtěžku budiž připsán mým dětem.

Budeš-li tedy vykonavatelem mé literární závěti, musí se stát Tvým majetkem jediný dokument, který dává vskutku klíč k mému neobyčejnému jednání. Až přečteš můj dopis, nalezneš psychologický výklad pro mé počínání, jež se zdá navenek dokladem absolutní blbosti s příchutí vulgárního slavomamu. Kdysi přijde a musí přijít pravda na světlo - vždyť není třeba, aby se to stalo za mého života. Ale nemám chuť stát po celý život na směšném pranýři, kam mne postavili. Prostě proto: zdědil jsem po otci a po matce jméno výtečného zvuku a nestrpím, aby bylo toto jméno pro věčně zneuctěno.

Neobhajuji své jednání. Vysvětluji je. V mém listě jsou také některá místa, která jednají o mém duševním vývoji ve vězení a o nutné změně, která se udála s mým charakterem a s mým intelektuálním vztahem k životu. Ty i ostatní, kteří ještě ke mně lnou a jsou mi nakloněni, zvíte dopodrobna, v jaké náladě a rozpoložení doufám vstoupit do světa. Arci vím, že vzato z určitého hlediska, v den svého propuštění přejdu toliko z jednoho vězení do druhého a časem připadá mně svět ne větším než má cela, a zrovna tak plným hrůz. Nicméně věřím, že Bůh stvořil na počátku pro každého člověka zvláště svět, a v tomto světě, který leží v nás, že bychom se měli pokusit žít. Rozhodně budeš tyto části mého listu číst s menší nelibostí než druzí.

Nemusím Ti zajisté připomínat, jakým plynným tělesem je u mne - u nás všech - myšlení a z jak prchavé látky jsou složeny naše pocity. Nicméně vidím snad cíl před sebou, k němuž se mohu blížit pomocí umění. Není nepravděpodobno, že mně v tom pomůžeš.

A co se týče opisu, je rukopis příliš dlouhý, než aby se do něho pustil sekretář. A Tvoje písmo, milý Robbie, v posledním dopise mělo mne patrně varovat, abych Tě nepověřil touto úlohou.

Po mém soudu nemůžeme učinit nic jiného, než že budeme zcela moderní a vezmeme na pomoc psací stroj. Rozumí se, že nesmíš rukopis vydat z rukou. Nemohl bys tedy požádat Mrs. Marshallovou, aby poslala některou ze svých mladých dam - ženy jsou nejspolehlivější, poněvadž nemají paměť pro to, co je důležité - do Hornton Streetu nebo Phillimore Gardensů, aby se to provedlo pod Tvým dohledem? Psací stroj, hraje-li se naň s výrazem, není na mou věru o ni…