Veliký Jargal

XXXIV

Zatím se přiblížila hodina Biasuova oběda. Před polního maršálka de su majestad católica přinesli veliký želví krunýř, ve kterém kouřila kořeněná krmě na způsob olla podrida, jenže místo skopového v ní bylo maso želví a místo cizrny brambory. Po stranách krunýře, který konal služby hrnce i mísy, stály dvě misky z kokosových skořápek, plné rozinek, vodních melounů, ignámů a fíků. To byl postre, zákusek. Kukuřičný chléb a vysmolený měch s vínem doplňovaly chody této hostiny. Biasu vytáhl z kapsy několik stroužků česneku a osobně si s nimi natřel chleba, potom – aniž dal napřed odstranit mrtvolu dosud sebou škubající – se pustil do jídla a pozval Rigauda, aby si vzal také.

Obi se hodování nezúčastnil. Pochopil jsem, že jako všichni šarlatáni jeho druhu nikdy nejí na veřejnosti, aby vzbudil dojem, že je bytostí nadpřirozenou a obejde se bez potravy.

Při obědě poručil Biasu pobočníkovi, aby zahájil přehlídku, a oddíly začaly v přesném pořádku pochodovat před jeskyní. První šli černoši z Červeného vrchu. Bylo jich asi čtyři tisíce. Defilovali v malých sevřených šicích, kterým veleli náčelníci honosící se, jak jsem již řekl, spodky nebo šerpami šarlatové barvy. Takřka všichni byli silní a urostlí muži; ozbrojeni byli puškami, sekerami a šavlemi, ale hodně jich mělo jenom luky, šípy a asagaje, které si z nedostatku lepších zbraní sami vyrobili. Nenesli před sebou žádný praporec a pochodovali sklíčeně a mlčky.

Při pohledu na jejich řady naklonil se Biasu k Rigaudovu uchu a řekl francouzsky: „Kéž by nás Blanchelandovy kartáče těch zbojníků z červeného vrchu konečně zbavily. Nemohu je vystát. Je to skoro samý kongo! Ke všemu dovedou zabíjet jenom v boji. To je dílo toho jejich idiotského velitele, jejich zbožňovaného Big Jargala. Ten bláznivý mladíček si hraje na velkodušného a šlechetného. Vy ho neznáte, Rigaude? Doufám, že nebudete mít příležitost se s ním seznámit. Padl do zajetí a běloši mě od něho brzy vysvobodí, jako mě vysvobodili od Buckmana.“

„Mimochodem, že se zmiňujete o Buckmanovi,“ řekl Rigaud, „zrovna jdou kolem Macayovi zběhlí otroci. Vidím mezi nimi toho černocha, kterého k nám poslal Jean-François se zprávou o Buckmanově smrti. Víte, že by tenhle chlápek mohl zničit celý dojem, který vyvolal obi …