Veliký Jargal

XXVIII

Po skončeném obřadu obrátil se obi k Biasuovi s uctivou poklonou. Tu vůdce povstal a řekl mi francouzsky: „Tvrdí o nás, že jsme neznabozi, vidíš sám, že je to pomluva a že jsme dobří katolíci.“

Nevím, bylo-li to míněno doopravdy nebo ironicky. Vzápětí si dal Biasu přinést skleněnou nádobu plnou černých kukuřičných zrn a vhodil do ní několik zrnek bílé kukuřice. Potom pozdvihl nádobu nad hlavu, aby ji vidělo celé vojsko, a řekl: „Bratři, vy jste černá kukuřice, bílí, naši nepřátelé, jsou kukuřice bílá.“ Po těch slovech nádobou zatřásl, a když skoro všechna bílá zrna zmizela mezi černými, zvolal vítězoslavně s prorockým výrazem: „Guetté blan ci la ta!“ – Vidíte, co jsou bílí proti vám.

Nový jásot, opakovaný všemi ozvěnami v horách, přijal vůdcovo podobenství. Biasu pokračoval, míse do své chabé franštiny často věty kreolské a španělské.

„El tiempo de la mansuetud es pasado. Čas shovívavosti pominul. Byli jsme dlouho trpěliví jako ovce, jejichž vlnu přirovnávají běloši k našim vlasům. Buďme nyní nelítostni jako tygři a levharti v naší africké vlasti. Jen silou můžeme vydobýt svoje práva: Tomu, kdo umí být silný a nemilosrdný, svět leží u nohou. Svatý Lev má v kalendáři svátek dvakrát, ale Beránek boží jen jednou. Není-liž pravda, pane kaplane?“

Obi se uklonil na znamení souhlasu.

„…přišli,“ pokračoval Biasu, „přišli ti nepřátelé lidské obrody, ti běloši, ti kolonizátoři, ti plantážníci, ti kramáři, verdaderos demonios, praví ďáblové, vyvržení mocnostmi pekelnými! Son venidos con insolencia, přišli drze a opovážlivě. Pyšně se honosili svými zbraněmi, chocholy, nádhernými šaty a námi pohrdali, poněvadž jsme černí a nazí. Ve své nadutosti si mysleli, že nás rozeženou tak snadno, jako tato paví pera rozhánějí černé roje komárů a ovádů.“

Vytrhl jednomu z otrůčků vějíř, který za sebou dával nosit, a máchal jím prudce nad hlavou. „Leč, ó bratři moji, naše vojsko na ně slétlo jako mouchy na mršinu, a oni se svými krásnými uniformami klesli pod ranami těch nahých paží, které pokládali za bezmocné, nevědouce, že dobré dřevo je bez kůry jen tvrdší. Teď se před námi třesou, nenávidění tyrani! Yo gagné peur! Mají strach!“ Řev radosti a triumfu odpověděl na vůdcův výkřik a všechny houfy dlouho opakovaly po něm: „Yo gagné peur!“

„Černoši, kreolové i kongové,“ dodal Biasu, „pomstu a svobodu! A vy, míšenci, nedejte se obloudit svody těch bílých ďáblů, de los diablos blancos. V jejich řadách stojí vaši otcové, ale v našich …