KNIHA TŘINÁCTÁ
MARIUS VSTUPUJE DO STÍNU
I
Z ulice Plumet do čtvrti Saint-Denis
HLAS, KTERÝ ZA SOUMRAKU ZAVOLAL MARIA NA BARIKÁDU v ulici Chanvrerie, mu připadal jako hlas osudu. Chtěl zemřít – a hle, příležitost se naskýtala; klepal na dveře hrobu – a ruka ve stínu mu podávala klíč. Ponuré brány, které se před zoufalstvím otvírají v temnotách, jsou lákavé. Marius odsunul mříž, která mu tolikrát dovolila projít, vyšel ze zahrady a řekl si:
„Pojďme!“
Byl šílený bolestí, v mozku cítil prázdnotu; nebyl schopen přijímat od nynějška od osudu cokoliv po těch dvou měsících, které prožil zpit láskou a mládím; byl sklíčen, zoufal si a přál si už jenom jedno: co nejrychleji všechno skončit.
Rázně vykročil. Náhodou byl ozbrojen, protože měl při sobě Javertovy bambitky.
Mladík, o němž se domníval, že ho zahlédl, se mu ztratil v ulicích.
Marius vyšel z ulice Plumet po bulváru, přešel Esplanadu a most Invalidů, Champs-Elysées, náměstí Ludvíka XV. a dostal se do ulice Rivoli. Obchody byly otevřeny, plyn hořel pod loubím, ženy nakupovaly v krámech, v Laiterově kavárně si dávali zmrzlinu, v anglické cukrárně jedli koláčky. Jenom několik poštovních vozů ujíždělo tryskem z paláce Princes a z paláce Meurice.
Průchodem Delorme vstoupil Marius do ulice Saint-Honoré. Tam byly obchody zavřeny, obchodníci hovořili před pootevřenými krámy, chodci se procházeli, svítilny byly rozžaty a od prvního poschodí nahoru byla všechna okna osvětlena jako obyčejně. Na náměstí Palais-Royal stála jízda.
Marius prošel ulicí Saint-Honoré. Čím více se vzdaloval od Palais-Royal, tím ubývalo osvětlených oken; krámy byly zavřeny docela, nikdo nehovořil na prazích, ulice temněly a dav houstl. Zde se totiž chodci stávali už davem. Marius neslyšel, že by kdo mluvil, a přece odtud vycházel temný a hluboký hukot.
Poblíž fontány U suchého stromu bylo ,srocení‘, stály tam nehybné a ponuré skupiny, které mezi přecházejícími lidmi vypadaly jako kameny v proudící vodě. Při vstupu do ulice Prouvaires se dav už sotva pohyboval. To už byl pevný kvádr, to už byl vzdorný, jednotný a neproniknutelný blok lidí, kteří hovořili docela potichu. Tady už pomalu ubývaly černé úbory a kulaté klobouky. Samé blůzy, haleny, čepice, ježaté a zemité hlavy. Zástupy se zmateně vlnily v noční mlze. Jejich šuškání se podobalo sípavému chvění. Ačkoliv nebyly na pochodu, zdálo se, že přešlapují v blátě. Za tímto hustým davem v ulici Roule, v ulici Prouvaires a v prodloužení ulice Saint-Honoré nebylo jediného okna, v němž by svítila svíčka. …
Victor Hugo
Rusalka bledá –
Bídníci jsou jedna z nejslavnějších knih všech dob, jejíž děj zná díky ohromnému množství filmových, seriálových a muzikálových adaptací téměř každý. Vypraví příběh o zločinu, spáse, chudobě, oddanosti, pronásledování… prostě spousta věcí, které čtenáře zaujmou. Ústřední postavou je uprchlý vězeň Jean Valjean, ze kterého se stává respektovaný a charakterní muž, který ale musí neustále prchat před spravedlností v podobě posedlého Javerta. Valjean se také ujímá osiřelé holčičky Cosetty, kterou vychovává jako vlastní milovanou dceru. Příběh je to opravdu velkolepý a strhující. Tuto klasiku by si měl přečíst každý.