Delníci moře

TŘETÍ KNIHA / ODJEZD KAŠMÍRU

I / Přístaveček blízko kostela

Nastane-li v Saint-Sampsonu sběh lidí, je v Saint-Pierre-Portu pusto. Místo, kde se přihodí něco neobyčejného, působí jako sací pumpa. V malé zemi se noviny šíří rychle; jít se podívat na komín Durandy, uvázané pod okny messa Lethierryho, to byla již od časného rána jediná starost celého Guernsey. Všechno ostatní ustupovalo před tím do pozadí. Zapomnělo se na smrt děkana ze Saint-Asaphu, nemluvilo se už o reverendovi Ebenezerovi Cuaydrayovi, ani o jeho náhlém zbohatnutí, ani o tom, že odpluje lodí Kašmír. Nikdo se nezajímal o nic jiného než o stroj Durandy a o jeho návrat z Doverů. Lidé tomu nechtěli věřit. Ztroskotání lodi se zdálo neobyčejné, ale že by se podařilo zachránit stroj, to nikdo nepovažoval za možné. Každý se o tom chtěl přesvědčit na vlastní oči. Všecky práce byly odloženy. Dlouhé řady měšťanů s rodinami od obyčejného souseda až po messa, muži, ženy, gentlemani, matky s dětmi a děti s panenkami spěchali všemi cestami k té „podívané“ u domu „Bravées“ a obraceli se k Saint-Pierre-Portu zády. Mnoho krámů v Saint-Pierre-Portu bylo zavřeno; v Obchodním podloubí nadobro uvázl všechen prodej; kdekdo myslil jen na Durandu; žádný obchodník neměl „počinek“ kromě kteréhosi klenotníka, jehož velmi udivilo, že prodal zlatý snubní prsten „nějakému člověku, který měl podle všeho tuze naspěch a ptal se, kde bydlí pan děkan“. V krámech, které zůstaly otevřeny, se scházeli lidé a hlučně rokovali o podivuhodném zachránění stroje. Nikdo se neprocházel v Hyvreuse, kterýžto sad se dnes neznámo proč nazývá Cambridge-Park; nikdo nebyl v ulici High-Street, která se tehdy jmenovala Grand’ Rue, ani v ulici des Forges, která se dnes nazývá Smith-Street; nikdo nebyl v Hauteville; i Esplanáda byla opuštěna. Město vypadalo jako v neděli. Ani kdyby byla přijela nějaká královská výsost a konala přehlídku milice u Ancreského zálivu, nebylo by se město vyprázdnilo tak dokonale. Lidé vážení a bezúhonní krčili rameny nad tím, že člověk tak bezvýznamný jako Gilliatt může způsobit takový rozruch.

Kostel v Saint-Pierre-Portu, budova s třemi štíty v průčelí, s příčnou lodí a štíhlou vížkou, stojí na pobřeží v pozadí přístavu téměř na samém výkladišti. Vítá ty, kteří přijíždějí, a dává sbohem odjíždějícím. Tento kostel vypadá jako vykřičník v dlouhé řadě domů, kterou se město obrací k oceánu.

U kostela je saint-pierre-portská fara a zároveň děkanství celého ostrova. Farnost spravuje zástupce biskupův, clergyman s plnou mocí.

Přístav v Saint-Pierre-Portu, dnes velmi krásný a prostorný, byl v této době a ještě před deseti lety menší než přístav saintsampsonský. Byly to dvě mohutné kyklopské zdi, které obloukovitě vycházely od pobřeží vpravo a vlevo a téměř se dotýkaly na konci, kde stál malý bílý maják. Pod tímto majákem byl úzký vjezd pro lodi, po jehož stranách bylo ještě vidět dva kruhy, na které se ve středověku upevňoval řetěz uzavírající přístav. Představte si pootevřená klepeta humra – tak vypadal…