Delníci moře

TŘETÍ DÍL / DÉRUCHETTA

PRVNÍ KNIHA / NOC A MĚSÍC

I / Přístavní zvon

Saint-Sampson je dnes skoro město; před čtyřiceti lety to byla téměř vesnice.

Když přišlo jaro a skončily dlouhé zimní večery, lidé dlouho nevysedávali, chodili spát, jakmile se setmělo. V saintsampsonské farnosti se kdysi zvonívalo na znamení, že se mají uhasit všecky ohně v domě, a tak se tam uchoval zvyk zhášet záhy svíčky. Lidé vstávali a uléhali se sluncem. Staré normandské vsi se rády řídí podle slepic.

Dodejme ostatně, že obyvatelstvo Saint-Sampsonu se až na několik bohatých měšťáckých rodin skládá ze samých lamačů kamene a tesařů. V přístavu se opravují lodi. Muži po celý den lámou kámen nebo přitesávají klády; zde buší špičák, tam kladivo. Ustavičně se zpracovává dubové dřevo a žula. Lidé večer padají únavou a spí jako zabití. Těžká práce přináší tvrdý spánek.

Jednou večer na počátku května mess Lethierry chvíli pozoroval srpek mezi stromy a poslouchal kroky své neteře, která se procházela v zahradě domu „Bravées“ sama na svěžím večerním vzduchu; pak se vrátil do svého pokoje, z jehož okna byla vyhlídka na přístav, a lehl si. Douce a Grâce už byly na loži. Kromě Déruchetty všechno v domě spalo. Také v Saint-Sampsonu všechno spalo. Dveře a okenice byly všude zavřeny. V ulicích nebylo živé duše. Ve vikýřích na střechách se tu a tam zardívalo několik málo světel, podobných ospale mžourajícím, zavírajícím se očím: to si služebnictvo šlo lehnout. Již před chvílí odbila devátá na staré románské zvonici obrostlé břečťanem, která nese podobně jako kostel svaté Brelady na Jersey podivný letopočet, složený ze čtyř jedniček: 1111; to znamená jedenáct set jedenáct.

Oblíbenost messa Lethierryho závisela na jeho úspěších. Když se mu přestalo dobře dařit, vznikla kolem něho prázdnota. Vypadá to skoro, jako by neštěstí bylo nakažlivé a jako by lidé, které potká, měli mor, tak rychle jsou dáni do karantény. Hezcí synkové z bohatých rodin se Déruchettě vyhýbali. Dům „Bravées“ byl nyní osamocen do té míry, že se tam ani nedověděli drobnou, avšak důležitou místní novinku, která toho dne vzrušila celý Saint-Sampson. Rektor farnosti reverend Joe Ebenezer Caudray byl bohat. Jeho strýc, veledůstojný děkan v Saint-Asaphu, právě v Londýně zemřel. Zprávu o tom přinesla poštovní šalupa Kašmír, která toho jitra připlula z Anglie; její stěžeň bylo vidět na saintpierreportské rejdě. Kašmír se měl nazítří vrátit do Southamptonu a odvézt s sebou, jak se tvrdilo, ctihodného rektora, který byl narychlo povolán do Anglie, aby se zúčastnil úředního otevření závěti, nehledě ještě k jiným naléhavým věcem, spojeným s převzetím velkého dědictví. V Saint-Sampsonu se po celý den ozýval neurčitý šum hovorů. Kašmír, reverend Ebenezer, smrt jeho strýce, jeho bohatství, jeho odjezd, jeho vyhlídky na povýšení v budoucnosti, to vše bylo příčinou, že hlasy bzučely jako včely v úle. Jenom v „Bravées“ bylo ticho, neboť tam nevěděli o ničem.

Mess Lethierry se vrhl na visuté lože oblečen. Vrhnout se na lože …