II / Náměstí Grève
Z někdejší podoby náměstí Grève se do dnešních dnů zachovala jen zcela nepatrná památka. Je to půvabná věžička v severním rohu náměstí, která je už teď pohřbena pod vrstvou hrubé hlinky, jež zamazává jemnou modelaci jejích sochařských ozdob, a brzy asi zmizí, smetena záplavou nových domů, které tak překotně pohlcují všechna starobylá průčelí v Paříži.
Lidé, kteří jako my nepřejdou nikdy náměstí Grève, aniž soucitně pohlédnou k oné ubohé věžičce, rdoušené z obou stran dvěma rozvalinami z dob Ludvíka XV., mohou si snadno vyvolat v mysli celek domů, k nimž náležela, a celé to staré gotické náměstí z patnáctého století budou mít opět jako na dlani.
Byl to právě jako dnes nepravidelný lichoběžník, z jedné strany lemovaný nábřežím; tři zbývající strany pak tvořila řada vysokých, úzkých a tmavých domů. Za dne bylo možno se obdivovat pestrosti staveb; všechny byly ozdobeny kamennými nebo dřevěnými řezbami a představovaly již tehdy dokonalé ukázky různých středověkých domácích slohů od patnáctého století zpět až do století jedenáctého, od křížového okna, které již začínalo vytlačovat gotické okno s lomeným obloukem, až k plnému oblouku románskému, který byl nahrazen obloukem lomeným a zachoval se ještě, ačkoliv těsně nad ním byl už oblouk lomený, v prvním poschodí onoho starobylého domu „U věže Rolandovy“ na rohu náměstí u Seiny, na té straně, kde je Jirchářská ulice. V noci bylo možno rozeznat z celé té masy budov jen černou zubatinu střech, vinoucích se kolem náměstí jako řetěz špičatých štítů. Neboť základní rozdíl mezi tehdejšími a dnešními městy je ten, že dnes mají domy do ulic a náměstí dlouhou fasádu, kdežto tehdy ukazovaly jen úzký štít. Během dvou století se pootočily.
Uprostřed východní strany náměstí se zdvíhala těžkopádná stavba, slepená ze tří sousedících domů. Měla trojí pojmenování, vysvětlující její vznik, její určení a její architekturu: říkalo se jí Dům dauphinův, protože tam bydlel Karel V. v době, kdy byl korunním princem; Kupecký dům, protože v něm byla radnice; nebo Sloupový dům podle řady tlustých sloupů, které podpíraly jeho tři poschodí. Měšťané tu měli vše, čeho je třeba k životu bohulibého města, jako je Paříž: kapli, aby se mohli modlit, soudní síň, aby se mohli soudit a…
Victor Hugo
Tonda Širůček –
No, tahle kniha mě fakt dostala. Znáte to – povinná četba, čtenářský deník… To vás samo o sobě odrazuje a po pár stránkách zjistíte, jakou jste dělali chybu. Hugo to umí! Chrám Matky boží v Paříži je příběh o lásce, zrady a boji za spravedlnost. Při čtení jsem se cítil jako bych byl uprostřed starý Paříže, viděl ty obrovský věže a slyšel zvuky zvonů. Ale né že by to byla jenom taková turistická procházka, to je akce! Hrdinové jako Quasimodo a Esmeralda vás chytí za srdce a prostě musíte vědět, co se s nima stane. Jestli máte rádi románový drama, tak Chrám Matky boží je pro vás jako dělaný.
Martin Koutný –
Chrám Matky boží v Paříži je monumentální román s bohatým historickým pozadím a silnými emocionálními motivy. Victor Hugo ve svém díle dokázal zachytit atmosféru doby, lidské vášně a touhy po svobodě. Četl jsem snad pětkrát a rád se k téhle klasice vracím.