Muž, který se směje

XI
CASQUETY

Byl to skutečně maják Light-House z Casquet.

Od devatenáctého století je maják vysoký kuželovitý válec, opatřený naprosto vědeckou osvětlovací aparaturou. Jsou to gigantické svítilny, kde je přesně propočítána ohnisková vzdálenost, kde rotace osmiúhelného bubnu z osmi velkých čoček je tak matematicky exaktní, že strážný, který pozoruje maják z moře, ujde na své palubě vždy deset kroků za světla a dvacet pět kroků za tmy. I budova, do níž je celý osvětlovací mechanismus vestavěn, je stejně geometricky přísná, strohá, důkladná, jednoduchá, střídmá, holá. Slovem, dnešní maják je prostý jak číslice.

Ale v sedmnáctém století býval maják jakousi suchozemskou parádou na břehu moře. Architektura majáku hýřila balkóny, sloupky, věžičkami, budkami, besídkami. Všude samá hlavice, socha, listoví, vypuklina, figura a figurka, rámeček s nápisem. Zámečnické práce měly reliéfy, tesařské byly samá řezba. A do zdí majáku byly mezi jeho ornamenty zatmeleny nejrůznější potřebné i nepotřebné nástroje: z profilu starých majáků trčely na všechny strany všelijaké rumpály, kladkostroje, kladky, závaží, žebříky, nakládací jeřáby, záchranné háky. Okrasné stylové držáky na štítě kolem krbu nesly velké železné svícny, do nichž se zasazovaly válečky lan dlouhé několik palců a napuštěné pryskyřicí. Takový knot pak neuhasil ani nejprudší vítr.

Od paty až po vrchol byla věž ověšena mořskými korouhvemi, praporci, vlajkami, prapory, korouhvičkami a vlaječkami, které se od poschodí k poschodí, od žerdě k žerdi šplhaly vzhůru ve změti všemožných barev, tvarů, erbů, znaků, třepotů až docela nahoru k světelné kleci majáku. A…