Muž, který se směje

„Pane, račte věc skončit. Velice spěchám. Čeká mě kočár s vlastní přípřeží Jejího Veličenstva. Musím se ještě do rána vrátit na windsorský zámek. Musím podat zprávu a přijmout nové rozkazy.“

Královský smírčí vstal.

Došel ke dveřím, jež byly zavřené jen na závoru, otevřel, beze slova se podíval na své pochopy a z jeho ukazováku tryskl blesk úřední moci. Celá četa mlčky vstoupila do innu. Její mlčení prozrazovalo, že nastává velice vážný akt*

Hostinský byl rád, že se všechno tak rázně vyřešilo a že tím skončí i jeho potíže. Radoval se, že z té spletité historie dobře vyvázl. Ale když viděl vstupovat do síně tolik biřiců, dostal najednou strach. Jen aby nezatkli Ursa v jeho domě. Dvojí zatčení, k tomu tak rychle za sebou, nejdřív Gwynplaine, teď Ursus? To mohlo uškodit jeho krčmě, pijáci nemají rádi místa, kam chodí policie rušit jejich pohodu. Musí rychle zakročit. Uctivě, ale statečně.

Mistr Nicless obrátil k smírčímu svou usměvavou tvář, v níž sebedůvěru mírnila nezbytná úcta.

„Vaše ctihodnosti, rád bych upozornil Vaši ctihodnost, že tito vážení pánové biřici zde nejsou nijak nutní vzhledem k tomu, že řečený vlk bude odvezen z Anglie a zde přítomný Ursus neklade žádný odpor. Rozkazy Vaší ctihodnosti jsou do písmene plněny. Vaše ctihodnost jistě nahlédne, že úctyhodné výkony policie jsou sice nepostradatelné pro dobro království, ale poškozují pověst podniku. A to tím víc, že můj podnik je nevinen. Když bude od komediantů z Green-Boxu vymeten, jak pravilo Její Veličenstvo naše královna, pak zde nevidím žádného viníka, neboť nepředpokládám, že by se slepá dívka a obě cikánky něčím provinily. Prosil bych tedy snažně Vaši ctihodnost, kdyby ráčila zkrátit svou vznešenou návštěvu a kdyby poslala ven tyto ctihodné pány, kteří právě vešli, neboť nemají co dělat v tomto domě,…